Rakousko

Kraj  Dolní Rakousko - HRADY
WOLFSTEIN 
zřícenina kdysi významného hradu se známou kaplí sv. Jakuba

zbytek paláce

nárožní bašta jižní hradby zbytek bergfritu

   kolaté prosvětlovací okno kaple   další foto hradu zde další fotodokumentace hradu (klikni brána)
R 1268 je uváděn jako rok výstavby hradu. Jenomže prvním listině doložitelným majitelem panství je jakýsi Perchtold von Wolfstein již r. 1217. Dalším majitel listině uváděným před tímto datem je Albero V. von Kuenring (1240). Z tohoto lze usuzovat, že k výstavbě hradu muselo dojít již před r. 1268. Od druhé pol. 13. st byl Wolfstein a sousední Aggstein lénem bavorských vévodů.
Dnes zapomenutý hrad byl kdysi centrem významnějšího panství než sousední Aggstein. Až do 15 st. byl sídlem zemského soudu a správním centrem téměř celé čtvrtiny horního Wienerwaldu (Vídeňského lesa) a Mostvierteilu. Tehdy byla zdejší oblast nazývána Aggswaldern (též nazývána Aggsbach-Gansbach). Tato „vážnost“ však brzy přešla do Markersdorfu u Pielachu.
V držení se pak vystřídalo mnoho příslušníků různých rodů, kteří držiteli i nedaleký Osterburgu. Mezi nimi lze jmenovat například pány von  Geyer nebo Tursen. Počátkem 17. st získal panství výměnou klášter v Göttweigu. Tím nastal pomalý rozpad hradu, který vyvrcholil přeměnou na zapomenutou zříceninu v hustých lesech, kterou jen málokdo navštívil. Do dnešní doby se zachovala pouze bývalá hradní kaple sv. Jakuba ze 14. st, kde stával barokním oltář ze 17. st. Hrad patřil klášteru v Göttweigu od r. 1620 až do r. 1993, kdy jej koupil romantik a nadšenec Helmut Mayr se svou chotí Andreou za účelem obnovení hradních staveb a zašlé hradní slávy.

Hrad získal své jméno dle pověsti.   Biskup Wolfgang z Řezna kdysi putoval zdejším údolím, dnes lidově nazývaným Vogelschreck (Ptačí strach). Na menší skalce (stein) pod dnešním hradem se zastavil aby nechal odpočinout znaveným údům a také aby pojedl skromného jídla. V tom se z okolí sletěly hejna vrabců a strak a doslova od úst mu sebraly „poslední drobky“ jídla které ještě měl. Celý hněvem bez sebe proklel drzá hejna na věčné časy. Od této doby se zde opravdu straky nevyskytují a vrabec sem zaletí jen zcela vzácně.
Wolfgang z Řezna byl známým zakladatelem kaplí v neprostupných lesích a patronem dřevorubců a uhlířů. Různé kameny a skalky, podobné těm na kterých odpočíval sv. Wolfgang, byly nazývány na jeho počest Wolfsteiny a sloužily také lidu jako přírodní svatyně k uctívání jeho památky. Sloužily také k vymezení již kolonizovaného území. Kámen pod hradem je tak trochu podobný dřevorubecké sekeře (něm. axt), hlavnímu nástroji v dobývání tehdejší krajiny. Zkomolením tohoto slova vznikl pravděpodobně i název zdejší oblasti Aggswald.

Pověst vztažená k hradní kapli.   Kaple byla postavena na počest sv. Jakuba, strůjce dobrého počasí. K jeho památce se lidé, zvláště rolníci, kdysi často modlili. Na hrad byly konány časté poutě. Díky tomuto uctívání se sv. Jakub v nebi často přimlouval a tak wolfsteinští se těšili po většinu roku dobrému počasí, lepšímu nežli sousední gansbachští. Ti jim počasí velmi záviděli. Proto se snažili svými modlitbami naklonit jeho přízeň na svou stranu. To ale bohužel nepomáhalo a tak se jakýsi Darob se svými přáteli rozhodl světce ukrást. Jednou v noci se tiše přikradli na hrad a sochu odnesli do svého kostela v Gansbachu. Ráno wolfsteinští zjistili co se stalo. Přestože věděli kdo má v tom prsty a přestože prohledali celý Gansbach, nemohli svého světce najít. Ten byl dobře ukrytý v kostele. Sv. Jakubovi se však ve velkém, cizím a studeném kostele nelíbilo. Proto se jednoho bouřlivého, zimního dne rozhodl odejít. Cestou potkal rolníka. Ten jej okamžitě poznal. "Ježíši, svatý Jakub!" křičel užaslý rolník. "Řekni mi kam  jdeš v této hrozné bouři?". A svatý odpověděl : „ Jdu domů, co bych dělal venku v takovém počasí ? V Gansbachu se mě již nelíbí“. Rolník byl celý štěstím bez sebe a z celého srdce mu děkoval. Ihned ráno došel na Wolfstein navštívit kapli a spatřil sv Jakuba na svém místě. Od té doby bylo opět pěkné počasí. Na počest jeho návratu byly pak konány pravidelné poutě a svátky. A gansbachští ? Ti se již neodvážili tento hanebný čin zopakovat. Naopak se začali účastnit modliteb a poutí na jeho počest, protože dobré počasí také potřebovali.

Zatímco před několika lety z důvodu zvětrání praskaly zdi jednotlivých budov, neboť hrad byl opuštěn již r. 1605, a hrozili rozpadnutím, je dnes celý hradní areál pečlivě vymýcen a udržován, vstupní brána je pevně uzavřena a starý padací most přes příkop byl nahrazen moderním dřevěným mostem. Manželé Mayrovi začali s opravou hradu v r. 1993, a snaží se zachránit a zakonzervovat uvolněné trosky. Dodnes se ještě částečně zachovala obvodová hradba zakončená cimbuřím, s tloušťkou zdí 1,7 m. Rovněž i zbytky třípatrového paláce na západní straně a bohužel již nekompletní 5. podlaží hradní věže v severovýchodní části dispozice.
Bergfrit byl vybudován na nepravidelném lichoběžníkovém půdorysu o rozměrech 8 x 12,5 m, má tloušťku zdí pouze 1,7 m a jeho severovýchodní zeď již neexistuje. V severozápadním nároží 2. patra bergfritu se zachoval zbytek krbu s komínem, pocházející ze 12.st., vstup do věže vedl jihozápadní stěnou ze západní budovy v úrovni 2. poschodí. Vstup je vystavěn z mohutných, přesně opracovaných kvádrů. Severní stěna této západní budovy je ještě dnes vybavena krakorci. Obrovská spára, která dnes rozděluje zdi věže, je svědkem let, kdy byl hrad zanedbán a zdivo zvětráno.
Těsně vedle věže (na jihu) stojí budova brány, v jejímž prvním poschodí, hned nad průjezdem do nádvoří, se nalézá kdysi slavná kaple sv. Jakuba s křížovou žebrovou klenbou. Ze severovýchodní a jihovýchodní strany kaple jsou ještě dnes patrná přisvětlovací kulatá okna. Kaple pochází ze 14.st. a byla často zmiňována ve starých listinách především pro své hodnotné zařízení. Postavy světců na obrazech, jakož i vyřezávaná socha Jakuba staršího, a též dřevěná plastika ženy se zvířetem se nyní nacházejí, právě tak jako oltář ze 17.st., již dlouhou dobu v klášteru Göttweig. Pouze jen malá část původní výbavy ještě dnes existuje: ranně-barokní oltář se sochou sv. Archanděla Michaela, mísa na svěcenou vodu a ranně gotické tepané sloupové hlavice.
Z dalších staveb jihozápadní a jihovýchodní části nádvoří hradu se bohužel dodnes zachovaly jen základy budov. Při odkrývání suti z příkopu byla zjištěna původní hloubka vyzděného příkopu, který byl ve středověku hlubší než dnes a také byl zjištěn starší vchod brány pod úrovní té nynější. Dodnes jsou v ní patrné draže pro padací můstek pro pěší. Pod zalomením jižní obvodové hradby se nalézá asi pozdně gotická, dovnitř otevřená, půlkruhová bašta se zachovanými špaletami střílen.
V okolí se nachází hrady Aggstein a Schönbühel a.d. D.

 hrad Weitenegg

zpět na mapu okresu Wachau

 hrad Zelking