Rakousko

Kraj  Dolní Rakousko - HRADY
WEITENEGG 
extrémně protáhlá zřícenina hradu s nádhernými bergfrity

poloha nad městem

Kolem r. 1150 se dostala celá oblast, která do té doby byla v držení rodu hrabat von Peilstein-Tengling, do vlastnictví hrabat von Pernegg. Kolem r. 1180 je hrabě Eckbert von Pernegg písemně doložen v držení hradu Weitenegg. Mezi lety 1218(?)-1235 byl Weitenegg v majetku starších Lengenbacherů, po jejich vymření přešel na rod Babenbergů.
R. 1263 se objevil Jindřich Steiner jako hradní pán na Weiteneggu. Dočasně se stává lénem rodu Kuenringů, celé panství připadne však po povstání Leutholda von Kuenring na rod Habsburgů. Napříště je hrad spravován pouze administrativně, takže od roku 1318 je jmenován purkrabí Ludvík von Offing.
Mezi lety 1301-1364 patří Weitenegg k vdovskému důchodu královny Anežky Uherské, dcery vévody Albrechta I. Albrecht III. a Leopold III. dávají hrad do zástavy své švagrové, vévodkyni Violantě Visconti. Jan von Lichtenstein se objevuje do r. 1395 jako zástavní majitel.
V r. 1452 se hradu zmocnili stavovské oddíly, r. 1457 je předáván do rukou Ladislavu Posthumovi a je dočasně svěřen do správy Wolfganga Holzera, starosty Vídně. Jörg von Seisenegg se zmocnil hradu na zemský (knížecí) rozkaz, pročež byl v zástavě Kašpara von Rogendorf  a r. 1492 Prueschenka.
V r. 1513 přenechává císař Maximilián I. hrad Weitenegg výměnou s Wimbergem pánům von Seisenegg. R. 1531 je prodán pánům von Lappitz. Hrad Weitenegg a Leiben se spojují do jednoho panství a tvoří od té doby (1796) vlastnictví císařského domu.
Od 16. st. je budováno mohutné opevnění hradu, které bude následně r. 1645 švédskými vojsky neúspěšně obléháno. Vischerova rytina svědčí o tom, že hrad byl ještě r. 1672 obyvatelnou stavbou, teprve na konci 17. st. přestává sloužit obytným účelům.
V r. 1832 se zřítí směrem k Dunaji celé boční opevnění, kolem r. 1870 bylo rozhodnuto, že středověká věž bude rozebrána a využita k získávání stavebního materiálu.
V r. 1918 je hrad předán do držení fondu válečných invalidů, později na rakouské spolkové lesy. Od r. 1983 je v majetku rodiny Wipplinger.

Zřícenina se nalézá přímo v obci, na západovýchodně orientované, vysoké skalní ostrožně, ležící severně od řeky Dunaj a západně od přitékajícího potoka Weitenbach.
Jedná se o velmi úzkou skalní ostrožnu, která je vymezena zde ústícím potokem a nabízí tak dostatečnou přirozenou ochranu a izolovanou polohu pro 110 m dlouhou a max. 25 m širokou hradní dispozici. Celá stavba je dnes nadmíru členitá, neboť v průběhu staletí byly jednotlivé stavby vkládány do a přes sebe, takže vznikl konglomerát středověkých a novodobých budov.
Nejstarší stavbou, nazývanou „palác“, je poněkud nepravidelná budova obdélného půdorysu stojící v střední části severní kurtiny. V severozápadním nároží se nalézá další budova na nepravidelném obdélném půdorysu, asi 20 x 7 m velká, s přesně vyskládaným kvádrovým zdivem se zvýrazněnými nárožími. Tato mohutná budova je částečně na severu a východě vysunuta před obvodovou hradbu, zatímco z jih je chráněn nádvořím a silnou obvodovou hradbou. Dodnes je k vidění několik zaslepených, vrcholně-středověkých ostění, které ohrazuje  lomové zdivo a tudíž je patrné, že byly druhotně použity při pozdějších přestavbách.
Na protilehlé jižní straně stojí částečně zřícená, 32 m dlouhá a 6 m široká sálová stavba, náležející ještě do 13. st. Je u ní použito jiného typu zdění, obsahuje ostění s hrotitým obloukem a byla členěna několika příčkami zaklenutými žebrovou klenbou.
K nejstarší stavební fázi ovšem patří vybudování obou pozdně románských zděných bergfritů z I. pol. 13.st. Východní hranolový bergfrit, o půdorysu 11,4 x 10 m, zabezpečoval přístup na hrad, má tloušťku zdí až 2,6 m. Ve stejném stavebním slohu, jen s malým časovým odstupem byl vybudován i západní bergfrit. Jedná se o hranolovou věž s břitem otočeným proti sevru, o rozměru 10 x 10 m, z pečlivě vyskládaného hrubého lomového kamene. Později k němu byla druhotně přistavěna z boku "sálová stavba", pocházející také z 13. st. Kromě toho v západní části dispozice, k jihozápadní, zakřivené obvodové hradbě byla přistavěna budova, kterou lze datovat do počátků 14.st.
Kulisová hradní brána ze 13.st. v jihovýchodním nároží, vyčnívající z areálu byla flankována východním bergfritem.
V pozdním středověku byla západní část severní obvodové hradby přestavěna, přitom západně od paláce byla vystavěna kuchyně s jehlanovitým dýmníkem a na severní straně západního bergfritu zbudováno objemné, klínovité vyztužení ve tvaru břitu. Současně byla věž zvýšena o jedno poschodí - dřevěný oběžný ochoz spočívající na konzolách byl v ranném 16.st. nahrazen novým vysunutým ochozem.
Od 16. st. se datuje přibývající zástavba podél obvodové hradby. Z této doby pochází malá kuchyň umístěná naproti velké kuchyni u sálové stavby ze 13.st.
Především v 17. st. byl celý hrad přestavěn do zámecké podoby, došlo k razantním úpravám nejen interiérů, ale i k celkové zástavbě nádvoří. Patrné je použité smíšené zdivo a velké, štukové, okenní špalety. Mezi palácem a sálovou stavbou, bylo blízko obou kuchyní, vystavěno příčné křídlo, podepřené na nádvoří klenebními oblouky. V 1.patře byl velký sál, z něhož se zachovaly zbytky štukové výzdoby. Tato zástavba a ve východní části zřízená příčná zeď s bránou, rozdělily dříve průchozí dvůr na 3 úseky.
Nynější, vesměs 3 podlažní reprezentativní budovy, tvoří poslední fázi výstavby zachycené na Vischerově rytině z r.1672. Přes dobrý stav budov, a v neposlední řadě přes svou skalní polohu, mohl se hrad navzdory nepřítomnosti bastionového opevnění ještě r. 1645 ubránit proti švédským vojskům.
Východní předsunutý bergfrit byl na přelomu 16. a 17. st. upraven. Sloužil též jako ochrana přístupu k hradu skrz nevelké pozdně středověké předsunuté vnější opevnění. Částečně zřícený a ve špatném stavu se nacházející hradní areál byl nedávno majiteli (provozovateli sousední továrny na barvy) zajištěn a částečně opatřen novými střechami.
V okolí se nachází hrad Schönbühel a.d. D.

 hrad Thurnberg

zpět na mapu okresu Wachau

 hrad Wolfstein