Starrein

STARREIN

"starostenský" hrad s románským jádrem

Název hradu je odvozen prý ze slovanského slova „starosta“. Prvním průkazně uvedeným uživatelem zdejšího panství je uváděn v r. 1198 jakýsi Ortlieb von Staren. On a jeho potomci ale sídlily na tzv. Hausbergu (tvrze), který se nachází necelých 50 m východně od dnešního zámku. Příslušníci tohoto zemanského rodu užívali místní zboží jako léno rodu von hrabat von Hardegg až do pol. 14. st. R. 1366 je zde uváděno sídlo jako „veste“ – pevnost. Zřejmě se jednalo o hrad, předchůdce dnešního zámku, který byl vystavěn někdy před tímto datem.

Od r. 1375 patří panství Starrein šlechtickému rodu von Floyth. Od r. 1431 do 1618 byl hrad v držení v držení rodu von Stockhorn. Za jejich panování byl starý vodní hrad přestavěn na renesanční zámek (1570). Jan IV. von Stockhorn zavedl kolem r. 1576 na svém panství protestantskou víru a do farností dosazoval luteránské kazatele. Díky tomu měl neustálé potíže s rolníky z nedalekého Heinrichsdorfu, kteří mu odpírali robotu. Na to on reagoval r. 1582 odehnáním jejich stáda dobytka do Starreinu. Rozhořívající se spor musel urovnat až probošt Herzogenburgu.

Příslušníci rodu von Stockhorn museli pro svou luteránskou víru po nástupu katolické protireformace opustit panství a nakonec i zemi a na panství se r. 1664 objevuje nový majitel hrabě Engel. Za hraběte Engla došlo r. 1685 k částečné obnově bývalého hradu. R. 1698 přebírají vládu na Sterreinem von Polheim, kteří r. 1734 panství prodávají říšskému hraběti Sigmundu Bedřichu von Khevenhüller. V r. 1887 ničí část zámku velký požár, brzy však dochází k jeho postupné obnově.

Současným majitelem je Dipl. Ing. Herbert Eichinger. Zámek činí dost zchátralý dojem a proto se na obzoru se rýsuje jeho neodkladná obnova. Přesto jsou některé vnitřní prostory pronajímány i když jsou obyvatelné jen z části.

Hrad, stojící na okraji vesnice a působí spíše dojmem romantického šlechtického sídla, které je obklopeno rozsáhlým hospodářským zázemím. Některé budovy tohoto statku využívají i původní stavby na bývalém předhradí z renesančních časů.

Volně stojící branská věž je pozůstatkem původního vnějšího opevnění. V době baroka byla snížena a přestavěna. Postava ve velkém medailonu nad vstupním portálem představuje sv. Jana Nepomuckého (!). Zbytek fresky je datován k r. 1685 a odkazuje na dobu výstavby. Z bývalých vodních příkopů jsou dnes jen mělké propadliny, místy zatopené vodou. K branskému průjezdu vede kamenný most, zakončený původními mřížovými vraty ze 16. st.

Hrad byl zřejmě vystavěn dle „bergfritového typu“. Nejstarší část původního hradu se nachází na východní straně, kde stál dvoupatrový palác zakončený na severovýchodní straně hranolovým bergfritem. Vlivem pozdějších stavebních úprav vznikla dnešní podoba s vnitřním malým nádvořím, které je lemováno arkádami, v přízemí na hranolových pilířích a v patře pak na toskánských sloupech podepřených.

Nad vstupním průjezdem se nachází hradní kaple. Její původní gotický prostor byl využit při velké renesanční přestavbě. Pozoruhodné jsou zachované čtyři pole žebrovaných kleneb a hlavní oltář vyzdobený anděly a věnci ovoce z r. 1685. Šest barokních obrazů, vždy se dvěma apoštoly v rámech z černého dřeva, pochází též z II. pol.17. st. Hradní kaple, do výstavby vesnického kostela v r. 1926, byla používána okolním obyvatelstvem.

Přízemní prostory obytných traktů, jsou zaklenuty poli křížových kleneb (1681), místnosti ve vyšších patrech pak plochými stropy. Komíny na střechách vykazují prvky renesančního slohu z II. pol. 16. st.

Na severovýchodní straně vystupuje z hmoty jádra hradu čtverhranná čtyřpatrová věž s ostrou stanovou střechou. Jak již bylo výše popsáno, je tato věž je pozůstatkem původního hranolového bergfritu jehož vnitřní prostory jsou osvětlovány pouze malými okénky.

Hrad je částečně veřejnosti nepřístupný.

V okolí se nachází hrady Walkenstein, Therasburg, Oberhöflein a Fronsburg.


hrad Schauenstein	zpět na mapu okresu Waldvierteil	hrad Stockern