Aigle - hrady

*AIGLE*
*zachovalý hrad uprostřed vinic a muzeum vína*
lokace : 46º18´44.00´´ / 6º58´10.50´´

znak města *Aigle*









Přímo mezi vinohrady se rozkládá dodnes zachovaný hrad, vystavěný již ve 12. stol. Savojci a na konci 15. stol. přestavěný rodem z Bernois.

Potvrzený výskyt lidské přítomnosti ve zdejší oblasti je však datován přibližně 3500 let do minulosti, takže při vykopávkách lze sledovat vývoj již od pol. 2. tis. před n. l. Svobodné město Aigle patřící pod savojskou svrchovanost je datováno k r. 1232, bylo tehdy rozděleno na několik manství, které obývaly šlechtické rodiny. Jejich léna byla stejně jako opatství Sv. Mořice v Agaune přímo závislá savojským vévodům. Nevíme přesně v jakém století a z jakého důvodu zrovna šlechtici s přídomkem Allio či Aigle (orel) dali městu současný název. Možná v bojích mezi místní šlechtou vyšli jako vítězové, nebo se nejvíce zasloužili o výstavbu důležité budovy, která nahradila starý dům k uskladnění vybraných desátků (Maison de la Dîme). Jiné prameny zase uvádějí, že jistá rodina z města Saillon pravděpodobně nechala vystavět starý hrad, nebo jejich spřízněné rody z Wallisu nebo z Chivron jim měly dát při nějaké významné události obce tzv. Komuny, nový název.

V druhé pol. 14. stol., se dominikál Aigle dostal svatbou mezi členy rodu ze Saillon a rodiny z Compey, pocházející z oblasti Ženevy. Mezi lety 1434 až 1476 byl majitelem panství Jan II. z Compey. Tento muž byl známou osobou s reputací nevalnou, která neustále rozdmychávala spory s ostatními šlechtickými rody ze Savojska. I v létě prý nosil plnovous kvůli vévodkyni Anně z Lusignan, manželce Ludvíka Savojského ??? Za to se ho chtěli Savojští pokusit zavraždit, on se ale o tom spiknutí včas dozvěděl a uprchl. Spiklence tehdy vedl jakýsi František ze Sales, lidé pána z Compey jej ještě s několika dalšími chytili a údajně měl být na zdejším hradě uškrcen.

V době burgundské války, která byla odporem spíše soukromých osob než celého Švýcarska, a jejich spojení s francouzským králem Ludvíkem XI., kníže vládnoucí v Burgundsku, Karel Smělý mezi roky 1474 až 1477, důkladně zamíchal s osudem Aigle. Zdejší kraj patřil mezi savojské državy, byl s Burgundskem územně sloučen, celé pásmo bylo významným místem dálkových obchodních a vojenských cest. Nějaké žoldnéřské oddíly přicházející z Itálie museli nejprve překonat průsmyk Sv. Bernarda, poté udělaly zastávku v Aigle, dále pokračovaly napříč celým krajem Vaud, aby se mohly spojit s burgundskou armádou. Proto se do Aigle se dostavilo mnoho mužů z Ormonts a Enhaut, aby společně s posádkou z Bernu ukončili proud zástupů nepřítele v srpnu, přičemž zpustošili městskou čtvrť Bourg, potom obklíčili hrad, kde zrovna v té době odpočíval Jan z Compey s nějakými žoldnéři. Tak bylo v noci rozhodnuto, když byl klid zbraní, opustit hrad a prchnout do bezpečí. Když se to obléhatelé ráno dozvěděli, že jim pán z Compey uprchl, vzali pevnost útokem a část hradu zapálili.

V r. 1476 byl poražen Morat od knížete z Burgundska, ale podařilo se mu uniknout na druhou stranu Jury. Kongres ve Freiburgu připojil k Bernské republice území Chablais, které tehdy patřilo k území Vaud, kromě území kolem Villeneuve. Tak se region stal vlastně "Guvernérstvím" - jednotná administrativní správa nějakým místodržitelem, který zasedal a sídlil na hradě v Aigle, a který byl prvním frankofoním územím, jenž se stalo součástí starobylé švýcarské konfederace.

Od konce r. 1526 do počátku r. 1530 působil v Aigle učitel a kazatel, jmenovaný městem Bern, jakýsi Ursinus. Ve skutečnosti se ale jednalo o reformátora Viléma Farela, který hlásal novou víru, především v tomto kraji přesvědčoval obyvatele, aby zanechali katolické víry. Po schválení reformovaného náboženství Bernskou republikou na konci ledna 1528, se stal Farel zmocněncem, jenž vysvětloval nové náboženství obyvatelstvu na panství Aigle. Byl to právě on kdo zajistil organizaci náboženství, vytvořil liturgii v domácím jazyce. Kvůli tomu přeložil texty a přiměřeně upravil obřady prováděné v Bernu. Dalším jeho úkolem bylo sehnat nějaké pastory pro místní farnosti. Domníváme se proto, že Aigle bylo tak prvním frankofoním územím, které bylo úředně celé evangelické. Během celého období bernské vlády měla oblast Aigle důležitou strategickou polohu, neboť se nacházela v sousedství Wallisu, které v té době bylo již sloučeno s konfederací, ale přesto zůstávalo katolické.

V lednu 1798 Aigle společně se zbytkem kraje Vaud vyhlásil svou nezávislost stávajícím členům švýcarské republiky, potom hned v r. 1803 ze svazku švýcarské konfederace vystoupil.


Historie hradu Aigle a stavební vývoj dodnes zůstává málo známý. Výsledkem restauračních prací, které zde započaly v r. 2002, bude bezpochyby zpřesnění mnoha dat a určení jednotlivých stavebních fází dosud neznámých. Přesto můžeme již poměrně přesně určit datum, kdy byl hrad vystavěn, což bylo bezpochyby již na počátku 13. stol., šlechtickou rodinou ze Saillon. Zdejší území jim bylo propůjčeno lénem od hrabat ze Savojska. Za to jim odváděli četné dávky a cla nejen z Aigle, ale i celého okolí.

K první stavební etapě lze jistě zařadit výstavbu opevněné věže o značné tloušťce zdiva.

Velmi rychle však byla obehnána obvodovou hradbou, k jejímuž vnitřnímu líci byly přistavěny další budovy hospodářského a hlavně obytného rázu. Částečně vyhořelý a poničený hrad při dobývání bernskými vojsky na konci r. 1475, byl po obsazení velmi rychle rekonstruován a přestavěn, takže již koncem r. 1480 byl opět v obranyschopném stavu.

Nejvýznačnější částí nynějšího hradu je hranolová věž čtvercového půdorysu stojící v jihozápadní části dispozice, která byla vystavěna v této stavební etapě, kdy nahradila původní válcovou starou věž. Kromě ní chrání hradní jádro ještě 3 další válcové věže situované v severní a jihovýchodní části areálu. Jednoduchá kulisová brána je proražená v jižní hradbě. K vnitřnímu líci západní hradby byl přistavěn hranolový věžový palác krytý převýšenými štíty.

Ve století následujícím byl celý komplex budov pozvolna přizpůsobován potřebám doby a z prostého hradu se stával pohodlnou a věhlasnou rezidencí bernských guvernérů. V době revoluce ve zdejším kraji Waud r. 1798 hrad do svého majetku získala obec Aigle, která v něm po r. 1804 zřídila místo soudu a okresní vězení, které přetrvalo až do r. 1972. Mezi roky 1804 až 1832 byla v jeho areálu umístěna nemocnice. V letech 1971 až 1992 proběhlo na hradě třináct etap restauračních prací, jejichž výsledkem je nynější podoba celé stavby.

V současné době je hrad místem kultury, sídlí zde muzeum vinné révy a vína, tří místnosti jsou vyhrazeny pro pořádání recepcí, hostin a seminářů.

Nedaleko můžeme navštívit tvrz Ollon a zříceninu hradu *St. Triphon*

Distrikt Aigle - HRADY


	Aigle
	Bex (Duin)
	Ollon
	St. Triphon


kraj Riviera-Pays-d'Enhaut	zpět na mapu Vaud	kraj Broye-Vully