Vaud / Waadt

Distrikt  Jura-North vaudois - HRADY
ORBE   
opravená zřícenina městského hradu
lokace :    46°43'32.58"S/  6°31'57.96"V

znak města Orbe

pohled od západu   od východu

Orbe (latinsky Urba, německy Orbach) je samosprávná obec ve švýcarském kantonu Vaud / Waadt. Město leží na stejnojmenné řece a žije zde kolem 5 100 obyvatel. V okresu Orbe pak při posledním sčítání lidu žilo 19 000 obyvatel. Jedna teorie tvrdí, že název Urba pochází z latinského urbs nebo urbis a znamená velký dům (vilu) nebo sídlo (osídlení). Název se pak změnil na Orba a později na Orbe. Druhá teorie tvrdí, že město získalo svůj název dle názvu stejnojmenné řeky, jíž tak pojmenovaly keltské nebo předkeltské kmeny.
První potvrzené lidské osídlení na plošině Boscéaz je již z doby neolitu (první třetina 4. tis. před n.l.). První galorománské osídlení je datováno do druhé poloviny 1. stol. po Kr. V době římského impéria bylo Orbe důležitou a poslední zastávkou na obchodní a vojenské cestě, která spojovala Lausanne s Besancon. V dobových pramenech bylo označováno jako galské město Urba na území Helvétů, umístěné mezi Lacus Lausonius a Ariolica.
Druhé osídlení Galoromány spadá do období poslední čtvrtiny 2. stol. n.l. V té době zde byly poměrně hojné císařské strážnice, panská sídla, obchody a hostince. Orbe se rozkládalo tehdy na obou březích stejnojmenné řeky (dnes městské části Sv. Martin a Sv. Germain). Do tohoto období patří také výstavba rozsáhlého římského venkovského sídla majitele zdejších pozemků na plošině Boscéaz, v sousedství druhořadé římské silnice spojující Orbe s Yverdonem. Později zde byla objevena na podlaze mozaika, jenž dodnes patří mezi nejkrásnější památky tohoto typu ve Švýcarsku. Toto sídlo bylo postaveno r. 160 a opuštěno kolem r. 270. Jeho zánik lze spojit s častými nájezdy barbarů na toto území po úpadku římské moci. Vila však patrně nezanikla násilným způsobem, což potvrzuje absence stop požáru, ale s největší pravděpodobností obyvatelé sídlo dobrovolně opustili a usadili se nedaleko v lépe hájitelné osadě Urba.
Od 4. stol. tlak „barbarů“ na toto území sílil a nakonec se opevněná osada Urbe postupně také změnila v ruiny. Po rozpadu Římského impéria bylo okolní území rozděleno mezi franckého krále a místní knížata. Postupně území patřilo pod správu králů merovejských (511 až 751), karolínských (751 až 887), rudolfínských (888 až 1032). V r. 864 zde vlastnil nějaké majetky mladý Lothar, což máme doloženo díky jeho schůzce se svým bratrem císařem Ludvíkem II. V r. 879 je zde zaznamenána návštěva Karla Velikého. Jak toto původní sídlo vypadalo bohužel nevíme, ale rozhodně se muselo jednat o kvalitní stavbu hodnou pro návštěvu císaře. Hradiště bylo obnoveno (a zřejmě i rozšířeno) za krále Konráda II., syna Rudolfa II. a královny Berty a nadále bylo často využíváno jako přechodné sídlo králů, jenž jej s oblibou využívali. V 10. až 11. stol. byla Urba rozdělena na samostatné dvě části :
– vila Tabernis (od latinského tabernae = hostince) situovaná na pravém břehu řeky Orbe, zahrnující také dřevěný most, skladiště (která zde stála ještě v r. 1100) a starodávnou baziliku sv. Martina. Tato část byla nejlidnatější.
– vila Tavellis (z latinského tavellata = plošina) zahrnující mezi jinými i chrám St. Germain a hradiště. V pol. 11. stol. nese osada název Urbensis (1049) a nějaký donátor zde nechává v části Tabernis postavit hospic s kaplí blízko brány Poteylaz. Po vymření posledně výše jmenované rudolfinské dynastie, je kolem r. 1076 území začleněno pod německé císařství. Faktickou moc zde však vykonávala burgundská hrabata, respektive Savojci. Za jejich vlády bylo v druhé pol. 11. stol. založeno středověké město, i když ještě ve 12. stol. existovaly obě části (Villars - Bosséaz) spojené již pod název Orbe.
V r. 1259 prodává obec Orbe jistý Girard z Orbe Amadeovi III., pánovi z Montfaucon a z Montbeliard. Historie města je poté nerozlučně spjata s historií hradu, tak jak tomu bývalo u většiny podhradních osad a městeček ve středověku zvykem. Amadeus III. z Montfalcon (1219 až 1280), jenž rozšířil své državy do okolí Orbe, nechává následně rozšířit hrad a zesílit jeho opevnění. Po dostavbě jeho nedalekého hradu Echallens, dochází k v letech 1255 až 1260 k dalším přestavbám. Sídlo tak zabíralo polovinu celé horní terasy, čemuž tak bylo v podstatě až do r. 1835. V letech 1270 až 1300 je nové vnější opevnění města propojeno s hradním. Listina ze 7.10.1404 uděluje městu Orbe městská práva, ale zdejší majetek rodu Montfaucon-Montbeliard je z lenního vztahu uvolněn až v r. 1424. Potom dědictvím přechází na burgundský rod z Chalon. V r. 1407 velkou část města poničil požár.
Další obnova hradu byla započata r. 1424 za Ludvíka z Chalons-Arlay, knížete Oranžského. Když zemřel v r. 1463, zněl umíráček do okolí Orbe celý den. Dominikál rodu Chalon byl však v lenním svazku k Burgundsku, což se později ukázalo jako problém, protože toto zboží leží uprostřed savojského území Vaud / Waadt, respektive nejblíže k tehdejšímu území Švýcarska. Tento právní stav nakonec Orbe vtáhl do následujících válek. Druhá pol. 16. stol. je doba boje mezi Ludvíkem XI., králem Francie a jeho mocným vazalem burgundským knížetem Karlem Smělým. Aby Ludvík zvýšil tlak na Karla, spojil se se Švýcary. Protože Hugues z Chalon (tehdejší majitel Orbe) byl vazalem burgundského knížete a současně velitelem oddílů chránících horské průsmyky do Jury (část Alp), bylo jeho území téměř okamžitě napadeno Švýcary. Po šestidenním obléhání kapituloval nejdříve r. 1475 hrad Grandson (nejdůležitější majetek rodu z Chalon na cestě z Bernu), potom byl dobyt a zapálen blízký hrad Montagny a Champvent. V cestě švýcarských vojsk pak stálo již jen Orbe. Tehdy bylo město Orbe stále ještě rozděleno na dvě části (zjednodušeně horní a dolní). Měšťané dolního města ze strachu raději bez boje kapitulovali, ale jaksi to zapomněli oznámit veliteli hradní posádky a horního města. Ta čítala stálých 300 až 400 ostřílených bojovníků, jenž měli k dispozici dostatečné zásoby potravin, munice i děl. Dne 2. května dorazily první pěší voje švýcarské armády k městu a ihned šly na zteč, při které došlo k masakru u městské brány, situované dnes v ulici Centrale, v prostoru hostince U dvou ryb. (viz. foto výše) Tato zteč byla sice krvavá, ale odražena. O den později Švýcarům dorazily posily a dělostřelectvo, následně se jim podařilo vniknout do horního města a několik děl vytáhnout na kostelní věž proti hradu. Pomocí nich prostříleli v hradbách průlom a jím vnikli do hradu. V další řeži bylo přibližně 120 lidí zabito pomocí pík nebo dýk a zbylá posádka byla bez milosti svržena z vysokých hradeb nebo věží. Hrad byl nakonec vyrabován, zapálen a pobořen. Materiál připravený na jeho dostavbu byl dokonce vržen do strže pod Orbe (u St. Eloy).
Po mírové smlouvě podepsané ve Freiburgu r. 1476 a dalších jednáních mezi vítěznými kantony (1484), bylo nově získané území rodu Chalon rozděleno mezi města Bern a Freiburg, přičemž správa tohoto území měla být řízena společně. Jako zástupcem této moci byl dosazován do úřadu na dobu 5 let rychtář se sídlem na hradě Echallens. První rychtář byl jmenován Bernem. Na konci 15. stol. bylo v Orbe několik škol, jedna lékárna (příprava léků), lékař (chirurg) a cech soukeníků, jenž garantoval dodávat ve vynikající kvalitě vlněné látky pro místní lázně. V r. 1531 stálo v okrese Orbe 7 kostelů :

1/ velká kaple (spíše kostel) ze 12. stol. vyhořel společně s městem v r. 1407. Zbyly pouze čtyři holé stěny a několik sloupů. Na počátku 15. stol. bylo započato s jeho obnovou, ale před dokončením byla opět poškozena požárem války v r. 1475. Znovu byla obnovena a později ještě jednou v r. 1639 za reformace jako následek likvidace všech stop katolictví.

2/ klášterní kostel sv. Kláry v městečku Neuf, založený v r. 1426 Janou z Montbeliard, manželkou Ludvíka z Chalons.

3/ špitální kaple

4/ kostel sv. Germaina ze 16. stol. situovaný na místě hřbitovní kaple na levém břehu řeky.

5/ kostel sv. Martina z 10. stol. na pravém břehu řeky, vedle dřevěného mostu z Orbe na Chavornay. Tato svatyně vykonávala funkci fary pro část Tabernis až do r. 1454.

6/ kostel sv. Eloie z r. 1424 na svahu pod Orbe vedle starého kamenného mostu.

7/ kostel Notre Dame stojící v severozápadní části areálu hradu.
V tomtéž roce (1531) bylo území okolo Orbe stále ještě z velké většiny katolické. Tehdy byli luteráni nuceni celebrovat své mše různě po hostincích. Úpadkem katolické moci a úřední chybou, však mohli od tohoto roku používat místní kostely ke svým účelům oficiálně. Museli však být pod dohledem správní moci. Nejaktivnějším a nejvýznamnějším místním luteránským reformátorem byl Petr Viret, rodák z Orbe. Reformace se přesto prosazovala velmi pomalu a tak až na zásah Bernu v r. 1536 byla dosazena na celé území úředně. Dne 30.7. 1554 na základě hlasování, týkající se zachování nebo zrušení mší v Orbe, byly mše zrušeny definitivně (pro 18 hlasů).
V r. 1780 Jan Venel zakládá ortopedickou kliniku a školu „moudrých žen“. V r. 1798 revoluce definitivně spojuje území Orbe s kantonem Waadta osvobozuje jej od svrchovanosti měst Bern a Freiburg. V r. 1802 stoupenci starého bernského řádu se zmocnili města, ale již druhého dne byli opět vypuzeni. Až do konce 19. stol. vedlo Orbe klidný a tichý život, napůl měšťácký a napůl zemědělský. Kvetla zde řemesla a malé živnosti. Výstavba čokoládoven společnosti Nestle v r. 1900 však určila nový a významný směr, jenž znamenal skutečnou industrializaci kraje. Dnes zde tato společnost vyrábí Nespresso. V městě nalezneme také loutkové divadlo.

Hrad na svém vrcholu existence byl přibližně čtyřboké dispozice a obklopen vysokou obvodovou hradbou s věží v každém nároží. Do dnešních dob se zachoval v čelní pozici (jižní strana) okrouhlý čtyřpatrový bergfrit s obytnou funkcí. Jeho vstup je umístěn v 10 metrech nad terénem a byl přístupný dřevěným schodištěm nebo provazovým žebříkem. Spodní vnitřní prostor věže sloužil jako skladiště zásob  v době útoku nebo obležení (střelivo, potraviny a voda). Vnitřní komunikaci do horních pater obstarávalo vestavěné schodiště v tloušťce zdiva. Uvnitř se dochovaly zbytky krbu a kamenných sedilií. Podobnou výbavu můžeme spatřit také ve věži na hradě Châmpvent. Kuželovitá střecha se zřítila až po r. r. 1756, když byla v tomto roce ještě popisována. Věž byla vybavena v horní části ochozem a cimbuřím, doplněným vnějším dřevěným ochozem na kamenných krakorcích, po kterých však zůstaly dnes již jen otvory ve zdivu (podobné také na hradu St. Triphon). Stejnými ochozy byly vybaveny také věže v Yverdon nebo Lucens. Z dalšího opevnění, vyjma ještě jedné hranolové věže, zavázané na východě do obvodové hradby, se nezachovalo nic. Většina věží byla zbořena a zůstaly z nich jen základy na skalách.
Nejblíže se nachází Châmpvent, Agiez

 hrad Châmpvent

zpět na mapu distriktu Jura

 klášter Romainmôtier