17 km severozápadně od Zruče nad Sázavou

Zbytky hradu Talmberk se nachází na jižním okraji stejnojmenné vsi v hlubokém zalesněném údolí Talmberského potoka na strmém skalnatém ostrohu.

Protáhlá podoba ostrohu určila tvar hradní dispozice a jeho rozdělení na předhradí a vlastní hrad. Předhradí tvořilo severní část hradního areálu a od okolí bylo odděleno dodnes zčásti zachovalým příkopem. Předhradí, v němž bývalo umístěno hospodářské zázemí hradu, je dnes změněno výstavbou domů, takže jeho původní podobu nelze již rekonstruovat. Předhradí bylo odděleno dalším příkopem. Zda tento příkop byl původně rozdělen skalním hřebenem na dva samostatné příkopy, jak uvádí ve svém popisu z poloviny 19. století F. A. Heber, nelze již určit, neboť celý prostor příkopu je dnes změněn zástavbou, zahrádkami a přístupovými cestami.

Vlastní hrad zaujímal nevelký prostor. Jeho čelní hradba byla kolmá k přístupové cestě. V parkánu mezi hradbou a příkopem stávala budova s dvojitou vstupní branou, která již téměř zanikla. Zachovala se z ní jen její vnitřní část. Na východní straně chránila bránu mohutná třípatrová okrouhlá věž, jejíž základy byly až na úpatí hradního vrchu a která tvořila zároveň hlavní část hradní fortifikace. Západně od brány v rohu čelní hradby se nacházela další stavba, jejíž zbytek je dnes zcela vyplněn zříceným zdivem a překryt betonovou deskou. Účel této stavby není znám, pravděpodobně však měla za úkol také chránit hradní bránu. Proti čelní hradbě v jižní části hradního areálu stával palác. Z něho se zachovala jen část vnějšího obvodového zdiva, takže jeho původní podobu nelze rekonstruovat. Na východní a západní straně byl areál vlastního hradu uzavřený hradbami, k nimž snad byly přistaveny dřevěné hospodářské budovy. Východní hradba se zčásti zachovala, ze západní jsou jen skromné zbytky. K opevnění hradu patřily i parkány na úbočích ostrohu, dnes zčásti využité pro zahrady, a zaniklý rybník.

Hrad Talmberk pravděpodobně založil Hroznata z Úžic z moravského rodu Kouniců. V 1.1284-1286 byl purkrabím Pražského hradu a za služby prokazované králi Václavovi II. dostal území severně od řeky Sázavy kolem Úžic. Po Úžicích se psal poprvé v r. 1284, což znamená, že tehdy jestě hrad Talmberk jako centrum Hroznatových majetků na Sázavě neexistoval. Poprvé je existence hradu nepřímo doložena v r. 1297, kdy se připomíná Vilém z Talmberka,, snad syn Hroznatův. V r. 1312 se psal po Talmberku Amošt, prokazatelně Hroznatův syn, který brzy po r. 1312 získal Černčice a Kácov a stal se předkem rodu Černčických z Kácova. V 1. 1316 a 1336 se na Talmberku připomínají potomci zemřelého Viléma, bratři Diviš a Nezamysl z Talmberka. Diviš žil ještě v r. 1353. V 1. 1357-1374 náležel hrad Ješkovi z Talmberka a v letech 1357-1382 Vilémovi z Talmberka. V r. 1390 byl majitelem hradu Diviš z Talmberka. V tomto roce se hradu protiprávně zmocnil Havel Medek z Valdeka a Diviše uvěznil.  Teprve v r. 1397 na základě rozhodnutí zemského soudu Diviše propustil a hrad Talmberk mu vrátil. Po Divišovi z Talmberka († 1415) patřil hrad Oldřichovi z Talmberka (v r. 1417) a Hynkovi z Tablmberka (v r. 1437). Určit přesné příbuzenské vztahy mezi uvedenými majiteli hradu nelze.

Rovněž nelze určit, za kterého z majitelů došlo k úpravám opevnění hradu. Dvě stavební fáze opevnění hradu prokázal archeologický a architektonický průzkum hradu, který provedl na počátku 70. let 20. století T. Durdík. Při úpravách byla odstraněna původní dvojitá vstupní brána a nahrazena dosud zachovalou prostou branou v čelní hradbě. Současně byl upraven a zesílen parkán před touto hradbou i obvodové hradby. Snad tyto fortifikační úpravy provedl po svém propuštění Diviš z Talmberka, aby 1épe zabezpečil svůj hrad, nebo k nim došlo v souvislosti s husitskými válkami.

Další zpráva o Talmberku je z r. 1473, kdy náležel Bedřichovi Očedělic. V r. 1487 patřil hrad Bedřichovi ze Šumburka a Talmberka, který v r. 1488 jednal o jeho prodeji majiteli sousedního ratajského panství Bohuslavovi ze Švamberka. K uzavření smlouvy ale nedošlo. Potom veškeré zprávy o Talmberku mizí, až v r. 1533 se připomíná jako příslušenství čestínského panství, které vlastnil Michal Slavata z Chlumu.  Ale to byl již pustý.

Od té doby byl hrad Talmberk ponechán svému osudu, obyvatelé podhradní vsi z něho rozebírali kámen na stavby a postupně, zvláště v průběhu 18. a 19. století, začali stavět svá obydlí i v hradním areálu. K poslednímu velkému zásahu, kterým Talmberk nabyl dnešního vzhledu, došlo v r. 1933. Tehdy se zřítila část hradní věže a s ohledem na bezpečnost domků pod hradem  byla stržena její další část až do úrovně podlaží prvního patra. Zbytek byl konzervován stejně jako přilehlá hradba s branou. Do přízemí věže byl prolomen nový vchod s betonovým překladem. Betonovou deskou byla překryta i zříceniny zmíněného objektu západně od brány. Z bezpečnostních důvodů byla tehdy stržena i nádvorní strana zbytků paláce.

hrad Sion

zpět na okres K. Hora