GRODZIEC


*GRODZIEC něm. Grödlitzberg*
Zřícenina biskupského hradu, později církevní vězení

znak *okresu Złotoryjského*





další foto hradu další foto hradu

Zřícenina hradu 10 km severozápadně od Zlotoryje.

Hrad stojící na vysoké bazaltové hoře v Boleslawiecké pahorkatině (389 m n.m.) zaujal *místo staršího dřevohlinitého hradiska. Toto hradisko, zmiňované* v papežské bule z r. 1155 jako součást wroclawské diecéze a r. 1245 doložené jako kastelánské, prodal r. 1320 legnický kníže Boleslaw III. rytíři Swolowi z rodu Božiwojů (Busewoi). Charakter místního sídla tohoto rodu je však neznámý, nic se z něho nedochovalo.

Vlastnická šlechta se tu udržela až do r. 1470, kdy majetek vykoupil legnický kníže Fryderyk I. Ten se zasloužil o výstavbu a modernizaci hradu. R. 1473 uzavřel se stavebními mistry Blažejem Rose z Wroclawi, Bartoszem Bloeschuhein z Legnice a Hansem Trauernichtem ze Zgorzelce smlouvu na postavení věže, která měla být podobná věži sv. Jadwigy na hradě v Legnici. Její výstavba trvala až do r. 1487.

R. 1502 český král Vladislav Jagellonský postoupil hrad knížatům Fryderykowi II. a Jerzymu. Při následném dělení majetků knížectví legnického hrad *podržel Fryderyk II.* Již nedlouho po r. 1500 začala z jeho iniciativy postupná dostavba hradu a jeho proměna na pohodlnější sídlo. Prací se v letech 1522 až 1524 účastnil i věhlasný zgorzelecký architekt a kamenický mistr Wendel Rosskopf, žák Benedikta Rejta.

Ve 30. letech 16. st. knížecí pevnostní architekt Johan von Hardeck upravil hrad pro obranu palnými zbraněmi (opevnění na severovýchodě a v předhradí). Grodziec se stal oblíbeným sídlem knížete a místem konání řady pozdně rytířských turnajů. R. 1538 jej získal kníže Fryderyk III. a rovněž si jej oblíbil.

Po vymření legnických Piastowců však objekt rázem ztratil svůj význam. V období třicetileté války ho přechodně obsadila a držela Valdštejnova císařská vojska, neboť byl vzhledem ke své poloze považován za hájitelný. Velký projekt bastionového opevnění, navržený stavitelem Walentem von Sabisch r. 1625 však už realizován nebyl. Naopak bylo r. 1646 zahájeno bourání forifikace.

Již v pol. 18. st. se většina budov (kromě západního paláce) nachází v ruinách, což dosvědčuje kresba F.B. Wernera. Na kresbě je také v popředí dobře viditelný velkolepý trojkřídlý barokní patrový zámek s balkónovým portálem v ose středního křídla, který si na úpatí hradního vrchu nechal vystavět v letech 1718 až 1727 tehdejší majitel Grodziece Hans Wolf von Frankenberg. Stavbu provedl stavitel Johan Blasius Peintner. R. 1766 ruiny hradu vyhořely

Na počátku 19. st. patřilo panství se zámkem a hradní ruinou hraběti Johannu IV. von Hochberg, který nechal provést konzervaci a první dostavbu ruin v romantickém duchu (v letech 1800 až 1803) a po dalším požáru r. 1822 vytvořil hradní muzeum a v předhradí zřídil anglický park. R. 1823 získal panství berlínský bankéř Wilhelm Christian von Benecke, pro kterého prováděl další opravy a dostavby paláce architekt E. Gansel. Rozsáhlá dispozice byla dále upravená v letech 1906 až 1908 podle projektu známého puristy Bodo Ebhardta, jemuž historizující rekonstrukci svěřil tehdejší majitel, průmyslník z Meklenburgska Willibald von Dirksen, který koupil Grodziec r. 1899. Byly provedeny i rozsáhlé archeologické práce a znovu vytvořeno hradní muzeum.

Na sklonku II. sv. války byl r. 1945 objekt vypálen a značně poničen. Teprve v 60. a 70. letech 20. st. byla zahájena jeho oprava (nové střechy) a zamýšlená přestavba na turistické zařízení. Tyto práce však nebyly dokončeny a objekt zbavený správce a využití se nadále rozpadá a mění se v romantickou ruinu, kterou již měl v minulosti několikrát být.


Dnešní vzhled hradu je určen především poslední romanticko-puristickou úpravou, provedenou před 100 lety Bodo Ebhardtem, uznávaným odborníkem a autorem mnoha projektů na opravy hradů. Bodo Ebhardt však kromě oprav existujících budov a dotvoření architektonických detailů a doplnění kamenických prvků dostavěl a zcela nově vytvořil řadu zaniklých částí hradu, takže místy vznikla spíše nová stavba. Týká se to zejména výstavby brány s předbraním a ničím neodůvodněné lokalizace nové kaple v paláci. Navíc Bodo Ebhardt při obnově dokonce použil i kamenické články a detaily pocházející z jiných hradů. Novověké úpravy tak zásadním a prakticky nevratným způsobem překryly podobu původního hradu i kvalitního pozdně středověkého objektu, i když dnes už je to taky historie.

Dispozice objektu je dvojdílná. Sestává z hradního jádra a velmi rozsáhlého předhradí, dnes zalesněného, které k jádru přiléhá na jihu. Jádro má téměř pravidelný, osově souměrný šestiboký půdorys s obvodovou zástavbou a centrálním nádvořím.

Celému areálu dominuje mohutná obytná hranolová věž (donjon) uprostřed jižního čela jádra. Donjon na půdorysu 16,2 x 16,9 m se tyčí do výše 32 m. Je to sedmipodlažní stavba s nárožími pečlivě armovanými bosovanými kvádry. Spodní dvě patra jsou zaklenuté (později předěleny příčkou), další podlaží jsou plochostropá. Komunikace je zajištěna dvěma šnekovitými schodišti v tloušťce zdiva - první spojuje 2. až 4. podlaží, druhé vede ze 4. do 7. podlaží. Ve 3. podlaží se nachází obytný prostor tvořený jizbou a komorou. V komoře je patrný zazděný prevet a výklenky skříněk ve zdi, zazděna jsou i původní štěrbinová okna. Nad 5. podlažím obíhá ochoz s cimbuřím se střílnami a s podsebitím. R. 1751 se vrchní část věže zřítila.

Vstup do jádra pod věží sestává z brány a předbraní s otvory vjezdu a branky pro pěší vybavenými vpadlinami zvedacích mostů i stěžejkami, nad nimiž se na koruně zdiva zvedá půlobloučková atika. Ostění, vpadlina s rámem i nárožní armování jsou vyvedeny z dekorativního žlutého pískovce, ostře kontrastujícího s černým zdivem.

Vpravo od brány vystupuje torzo velké polygonální bašty, rovněž s nárožími ze žlutého pískovce. Brána údajně pochází z 1. čtvrtiny 17. st., polygonální bašta by měla být o sto let starší, nicméně stejná skladba zdiva napovídá, že i tady mohl řádit některý z týmu puristů či sám mistr Bodo. Brána byla navíc znovu upravena v 60. letech 20. st. Spolu s věží vyrostl i celý areál jádra, jehož obranyschopnost snad již ve 30. letech 16. st. zajišťovaly vysunuté protáhlé půlkruhové bašty na východě a západě. Západně od brány je parkán využitý jako lapidárium nálezů Bodo Ebhardta.

Velký *palác* je dlouhá obdélná a mírně zalomená trojpodlažni budova (15 x 47,5 m) přiložená k západní kurtině. Jeho výstavba byla zahájena po r. 1500 a dokončil jej v letech 1522 až 1524 se svou stavební hutí žák Benedikta Rejta Wendel Rosskopf (i když četní novodobí budovatelé se na něm během 19. a 20. st. dost vyřádili). Skládá se ze tří úrovní: valeně klenutých sklepů (podle inventarizace z r. 1625 tu byl sklep pivní, vinný a mléčný), vysokého přízemi a patra. Velkým lomeným portálem s kružbou se vstupuje z nádvoří do přízemí. Vstupní síň s točitým schodištěm je završená hvězdovou klenbou, vlevo od ní je velký sál (10 x 19 m), za ním knížecí komnata s hvězdovou klenbou (podle erbu legnického knížectví na středním svorníku), krbem a dalším šnekovitým schodištěm, vpravo od vstupní síně jsou dvě komory s lomenou valenou klenbou. Velký sál v přízemí je zakončen síťovou klenbou (dnes bez žeber - rekonstrukce z let l801 až 1803 !!!) a silnou dvorní zeď s hlubokými okenními nikami zaklenutými sklípkovou klenbou vyzděnou z cihel. Meziokenní zdivo tak vytváří jakési vtažené opěráky (reminiscence na Arnolda Vestfálského a jeho míšeňský Albrechtsburg), silná dvorní zeď pak nese v úrovni patra terasu se zbytky balustrády. Patro má velmi podobnou prostorovou skladbu jako přízemí - klenutý vestibul s točitým schodištěm, velký rytířský sál s třemi poli křížové klenby (chybí žebra a konzoly, neboť klenba se po požáru r. 1766 zřítila - také "rekonstrukce"), za ním dvě menší místnosti. Navíc se tu na severovýchodní straně nachází kaple (Ebhardtův "novotvar") s dvěma poli křížové klenby a polygonálním závěrem v trojbokém arkýři. Z vestibulu se do kaple otvírá pěkný renesanční portál zpočátku 16. st.; další pozdně gotický lomený portál (kolem r. 1500) vede do severní místnosti. Proslulý portál Wendela Rosskopfa (1522) z velkého sálu je v současné době přemístěn do wroclawského muzea. Zato jsou tu k vidění figurální epitafy ze 16. st., „unesené" Dirksenem z Biersdorfu v Horním Porýní.

Po opakovaných romantických úpravách je dvorní průčelí paláce vybaveno dvěma řadami velkých lomených oken (v patře s kružbami). Stavba je v úrovni střešní římsy završena historizujícím nevěrohodným ochozem s cimbuřím se střílnami z počátku 20. st., za nímž se zvedá vysoká strmá valbová střecha krytá prejzy, dosud odolávající zubu času.

Na severní špici jádra za palácem vystupuje z ostrého nároží v podobném duchu upravená hranolová věž i s částí hradby s ochozem, v západním nároží vedle paláce pak podobně upravená válcová věž s již devastovanou střešní krytinou.

Malebný romantický komplex doplňuje obvodová zástavba při východní straně jádra s převážně hospodářskými účely, která uzavírá nepravidelné nádvoří. Hradba předhradí je pak prakticky celá novostavbou z počátku 20. st.

Brána se nachází v tupém nároží na západní straně. Nároží a dlouhá východní kurtina byly doplněny „flankovacími" věžemi, válcovými a hranolovou. Před jihovýchodním rohem předhradí volně stojí válcová vodní věž s arkýřem, přístupná malým dřevěným můstkem. Případné zbytky hospodářských budov zanikly (při jižní hradbě zbytky budovy pivovaru) a byly asanovány při úpravě na park a následně je překryla vítězná zeleň.

Hrad je častým cílem filmařů, například polský seriál Zaklínač

V okolí hrad *Gościszow* a tvrz Rakowice Wielkie


hrad Gościszow	zpět na mapu kraje Dolní Slezsko	hrad Gryf