PROCHOWICE


*PROCHOWICE něm. Parchwitz*
Pravděpodobně *nejstarší opevněné šlechtické sídlo ve Slezsku.*

znak města a okresu Prochowice







*Hradní kostel sv. Andreje postavený na konci 15. stol. Vnitřní výbava pochází z let 1527 až 1597*

Rozsáhlý soubor zámeckých budov kolem dvou nádvoří stojí v rovině na levém břehu říčky Kaczawy, pár set metrů na severozápad od stejnojmenného městečka a 15 km severovýchodně od *Legnice*.

Sídlo má bohatou historii. Prochowice (zřejmě ještě jen ves) jsou totiž zmiňovány již v I. pol. 13. st. První (možná ještě jen dřevěný) objekt zde podle E. Róžycké vystavěl rytíř Stefan Ikonowicz v I. pol. 14. st. Tento Stefan von Parchwitz byl významnou osobou na dvoře legnických knížat a častým svědkem na jejich listinách vletech 1305 až 1348. Stavba hradu mohla následovat nedlouho po r. 1309, kdy bylo knížetem potvrzeno privilegium vydané údajně již r. 1255 knížetem Boleslawem Rogatkou pro jeho dědice (souhlas se stavbou hradu). Pokud by tato hypotéza byla pravdivá, šlo by o nejstarší opevněné šlechtické sídlo ve Slezsku. Objekt stál uprostřed mokrých luk přes řeku proti městečku a měl charakter malého hrádku či spíše tvrze, v jejímž opevnění hrály hlavní roli voda a bláto. Poprvé je připomínán roku 1317.

Na sklonku 14. st. se majetek dostal přechodně do rukou legnických knížat a následně byl r. 1400 předán lénem pánům von Zedlitz. Řada badatelů klade vznik zděného hradu s hranolovým bergfritem, palácem a obdélníkem obvodové hradby až do tohoto období a přiřazuje jej Ottovi von Zedlitz a I.čtvrtině 15. st. Někdy na konci 15. st. bylo modernizováno i jeho opevnění - vyrostla vnější (parkánová) hradba s polygonálními baštami. Za dalších Zedlitzů a jejich nástupců došlo v průběhu 16. st. k přestavbě proměně malého gotického vodního hradu ve výstavný renesanční zámek. Hlavní stavební činnost vletech 1548-50 vedl stavitel Hans Lindner. Další výstavba následovala vletech 1580 až 1582, kdy bylo středověké sídlo doplněno o nové východní křídlo. Tyto úpravy již probíhaly za různých majitelů.

V 16. st. sídlo postupně říkalo pane polnímu maršálkovi Hansovi von Oppersdorf (1554 až 1564), legnickým piastowským knížatům (1564 až 1568) a Schonaichům (Fabián a Johann, 1568 až 1597). Od r. 1597 až do r. 1675 zámek opět plnil úlohu knížecí rezidence, k čemuž byly přepychově vybaveny interiéry. R. 1642 jej poničila švédská vojska, ale kněžnou Annou Sophií Meklenburskou, ženou knížete Ludvíka IV. byl r. 1658 opraven. Dalšími vlastníky Prochowic byli Habsburkové, v letech 1742 až 1820 Hohenzollernové a později další rody. Od r. 1905 náležel zámek hraběti Kurtovi von Strachwitz. R. 1945 byl zámek částečně zničen při válečných událostech při přechodu fronty II. sv. války. Zásadní součásti gotického i renesančního sídla však přežily nejen válečné řádění, ale i památkové zabezpečení a adaptaci r. 1961, takže dodnes vypovídají o utváření a způsobu přeměny malého gotického opevněného sídla na renesanční rezidenci. *Nyní je však v soukromém držení a chátrá.* Objekt je veřejnosti nepřístupný.


O existenci a charakteru hypotetické dřevěné stavby nejsou žádné doklady. I zemní opevnění pochází až z mladších úprav. Prvotní zděný hrádek stával v severní části dnešního rozlehlého komplexu. Měl tvar obdélníka (či mírného lichoběžníka) o rozměrech cca 26 x 38 m. K jeho kratší severní kurtině přiléhal obdélný (vlastně opět nepatrně lichoběžný) cihlový (s použitím kamene v úrovni přízemí) palác o rozměrech 9,5-10 x 24-25,5 m, podsklepený a trojpodlažní, s dvěma místnostmi na každém patře. Přízemí mělo pouze hospodářské a skladovací funkce. První patro bylo vysoké 3,5 m a bylo nesymetricky rozděleno na dva prostory - plochostropou menší komoru na západě a velký sál na východě, koncipovaný jako veřejný a úřední prostor. Sál byl zaklenut valenou klenbou, později zaniklou. Ostatní příčky jsou novodobé. V každé z místností se nacházely dva prevety. Vstup do patra a do velkého sálu vedl z nádvoří po vnějším dřevěném schodišti na pavlač, odkud byl přístupný i obranný ochoz obíhající korunu hradby. Komora byla přístupná ze sálu. Identicky bylo rozděleno i II. patro o výšce 4 m, sloužilo však již ryze k privátním potřebám. V dvorní fasádě se dochoval relikt vstupu do sálu patra, dva lomené okenní otvory a zbytky mladší sgrafitové výzdoby. Palác je postaven podle „Slezského zákona" - polští badatelé totiž shodně tvrdí, že paláce starých gotických hradů byly vždy, téměř bez ohledu na přírodní podmínky, situovány na severní straně hradního areálu, a to proto, aby mohly mít okna na slunné jižní, chráněné straně do nádvoří. Docela to na místní podmínky sedí, i když v případě Prochowic i jiných staveb je to jistě dáno především rovinatým stanovištěm.

Výška hradeb dosahovala cca 11 m. V jižní kurtině protilehlé k paláci byla situována vjezdová kulisová brána, chráněná od západu 30 m vysokou štíhlou hranolovou věží o půdorysu 7,4 x 8 m, stojící pouze nepatrně předsunutě před kurtiny v jihozápadním nároží hrádku. Věž má v současné podobě šest podlaží plus suterén. Vstup do věže byl z ochozu hradby od východu ve výši téměř 10 m. Věž měla obrannou a snad i obytnou funkci. K bráně vedla přes vodní příkop obklopující tvrz (dnes zaplněný a suchý) přístupová cesta po mostě a náspu.

První stavební iniciativa v 16. st. (rod von Zedlitz okolo r. 1540) se omezila na stavební činnost uvnitř hradu - na výstavbu kaple v jihovýchodním nároží a východní budovy stojící kolmo k ní. Teprve výstavba v 80. letech 16. st. rozšířila prostor objektu - Fabián von Schonaich vystavěl velké trojpodlažní východní palácové křídlo o rozměrech 10 x 43 m, které sestoupilo do prostoru parkánu a bývalého příkopu. Od západu k němu přiléhal kratší, stejně vysoký trakt ukončený zdobným manýristickým pozdně renesančním štítem. Odsud až k nové I. bráně běželo přízemní křídlo, ukončené zdobnou balustrádou a sklenutou chodbou při dvorní straně. Široká nová I. brána měla půlkruhový portál zdobený diamantovým kvádrováním a klenákem se lví hlavou. Při té příležitosti byl také zbořen nedávno postavený východní trakt a protější západní kurtina staré hradby.

Široký portál II. brány ve staré hradbě pod věží, nově zřízený někdy v pol. 16. st., byl vybaven bohatou kamenickou výzdobou. Půlkruhová archivolta je zdobena rozetami, nadpraží nesené (z „gender" hlediska rovnoprávně) atlantem a karyatidou, je okrášlené plochým reliéfem dovádějících putti, uprostřed s Adamem a Evou besedujícími pod Stromem Poznání. Horní část portálu je zdobena delfíny s dračími hlavami a postavami lva a medvěda, jejž si na řetěze vede odvážné děcko. Nově vyzdobeny byly i fasády, které pokryla sgrafita. Renesanční úpravy byly provedeny i v interiérech.

V neklidných dobách na počátku 17. st. dostal zámek i nové vnější opevnění, které sestávalo z širokého příkopu, až 7 m vysokého valu a dvou zemních bastionů. Po r. 1905 byl novorenesančně upraven a modernizován, do jižního nároží východního křídla byl vložen jídelní sál. Již o něco dříve vzniklo na jižní straně před zámkem hospodářské předzámčí a dvůr, jistě na místě staršího hospodářského zázemí. Severně od zámku byl postupně vytvořen rozlehlý park.

V nejbližším okolí leží hrad a město Legnica a poutní místo a klášter Legnickie Pole


hrad Podskale	zpět na mapu kraje Dolní Slezsko	hrad Radlowka