| Polsko |
 |
| Polsko |
|
|
Kraj Podkarpatckie - HRADY |
||||
|
|
||||
 |
||||
 |
||||
 |
||||
|
|
|
|
|
|
|
BARANÓW SANDOMIERSKI
|
|
| zachovaný "sirný" renesanční zámek | |
|
znak města |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Rozsáhlý renesanční zámek stojí na severozápad od městečka, v plochém údolí Wisly na jejím pravém břehu. | |
| Za stavitele této tvrze je považován Jakub Grzymała-Baranowski, lęczycký a dobrzyńský starosta, který měl i různé hodnosti u sandoměřského dvora. | |
| Na konci 15. st. získal Baranów rod Kurozwęckých, jeden z nejmocnějších v tehdejším Malopolsku. Ti však bydleli jinde. Po nich patřil statek Tarnowským a po nich velkopolským Górkům. R. 1569 získal baranowské panství významný velkopolský velmož Rafal Leszczyński (erb zubří hlavy). Ten neshledal starou gotickou věž za dostatečně reprezentativní a pohodlné sídlo, nechal ji strhnout a v jejím těsném západním sousedství dal vybudovat renesanční zámek s řadou obranných prvků. | |
| Dědicem Baranowa byl Andrzej Leszczyński, vojvoda brest-kujawský. Zámek byl Andrzejovou hlavní rezidencí (byla sem umístěna i jeho proslulá knihovna). Opakovaně je doložena návštěva polského krále Štěpána Bátoryho v Baranowě, což dokládá soudobý význam objektu. R. 1623 zdědil zámek Andrzejův syn Rafal, vojvoda bełský, který panství držel až do své smrti r. 1636. | |
| R.1655 při švédském vpádu se naštěstí válečné události zámku vyhnuly, neboť Švédové měli vážné starosti s vojskem Jana Czarnieckého a neměli dost času na drancování. R. 1667 pak Rafal X. Leszczyński (otec budoucího polského krále Stanislawa Leszczyńského) spolu se svou sestrou Aleksandrou Grzymułtowskou prodali své sídlo a majetek Dymitrowi Wiśniowieckému.. R.1682 kupují panství Lubomirští, jimž zámek náležel do r. 1720. | |
| Pak se tu rychle střídali zástupci významných rodů - Pawel Sanguszko, Jacek Małachowski, Józef Potocki, Jan Krasicki. Dne 24.9. 1849 však postihl zámek ničivý požár, jemuž padly za oběť dřevěné konstrukce a velká část interiérů a vybavení, včetně zámecké knihovny. Opraven byl jen zčásti, neboť Krasičtí neměli dostatek finančních prostředků. Proto došlo r. 1867 k dražbě, v níž zámek získal Feliks Dolaňski z Grębowa. R. 1898 znovu vyhořel a musel být opravován. Při té příležitosti byla zřízena nová kaple. Dolaňským patřil zámek až do II. sv. války. | |
| Po válce byl zámek znárodněn. Opravy zámku byly dokončeny až r. 1965 (podílel se na nich nám již z Pieskowe Skały dobře známý postneopurista A.Majewski) a budova byla r. 1968 přeměněna na muzeum těžby a využití síry a reprezentační prostory místního národního Sírokombinátu. R. 1997 byl zámek předán Agentuře rozvoje průmyslu síry a slouží různým potřebám kultury a turistického ruchu. | |
|
|
|
| První výzkum stavebního vývoje zámku prováděl již na konci 19. st. S. Odrzywolski. Později se touto významnou stavbou zabývala dlouhá řada uměleckých i stavebních historiků. Archeologický průzkum byl proveden vletech 1960 až 1961. Výsledky práce historiků a archeologů umožňují objasnit vznik a vývoj stavby a spojit ho s konkrétními daty a s historickými osobnostmi. | |
| Prvním objektem, který byla v této lokalitě postavena a jejíž zbytky byly odhaleny výzkumem pod povrchem uprostřed nádvoří, zděná, hranolová obytná věž ze druhé čtvrtiny 15. st. Po stržení této věže byl budován nový renesanční zámek. Tato stavba tvoří jádro západního křídla dnešního zámku. Byla to jednotraktová obdélná budova se střední síní a dvěma nárožními (někteří badatelé předpokládají existenci - ovšem ničím nedoloženou - čtyř na všech nárožích) baštami na severozápadě a jihozápadě. Výstavba tohoto prvního zámku je kladena do doby po r. 1591. | |
| Další výstavba zřejmě plynule navázala na starší zámek. Bylo vybudováno dlouhé severní a symetrické východní křídlo a spojovací jižní parkánová zeď jako fronta uzavírající nádvoří, s vysokou zdobnou atikou a s rizalitem brány umístěným uprostřed. Tak bylo vymezeno rozsáhlé obdélné nádvoří, do nějž se na třech stranách (kromě severního křídla) otvíraly patrové arkádové ochozy. Kvůli symetrii bylo i východní křídlo opatřeno nárožními baštami. Atikou završené štíty zdobí i ukončení obou krátkých obytných křídel vedle nárožních věží. Zámek byl vyzdoben bohatou kamenickou a architektonickou výzdobou ve stylu pozdní manýristické renesance, dodnes dobře dochovanou a restaurovanou. Stavba byla ukončena r. 1606. Celý projekt je připisován Santi Guccimu, i když asi bez jeho přímé osobní účasti na stavbě, neboť r. 1600 je tento architekt italského původu působící na Krakovsku již mrtev. | |
| Za další barokní fáze přestavby vzniklo v ose paravánové jižní čelní stěny z vnitřní strany nad průjezdem parádní oboustranné schodiště s loggií. Upraveny a zvýšeny byly atiky, helmice na bráně byla též nahrazena atikou. Interiéry byly vybaveny freskovou výzdobou, kvalitní štuková výzdoba z té doby se nachází zejména v patře severovýchodní nárožní věže. V průběhu první pol. 17. st. byl dobudován i celý okolní areál s vnějšími fortifikacemi přiléhajícími k zámku na východě a západě, zaopatřený čtyřmi malými válcovými baštami (nedochovaly se). Na jih od zámku byl vybudován velký dvůr, do kterého se vjíždělo od východu po mostě přes říčku Krzemienicu branou s předbraním a strážnicí. Dvůr byl ohrazen zdí s atikou a dvěma řadami střílen a společně se zámkem je obíhal vodní příkop. Další brána s mostem se nacházela na jižní straně dvora. Po obvodu dvora stály provozní hospodářské objekty - kuchyně, spižírny, skladiště, stáje, lihovar a také vězení. Vybavení dvora a jeho opevnění známe díky soupisu inventáře z první pol. 17. st. | |
| K další přestavbě zámku došlo okolo r. 1695 v době, kdy Baranów náležel Józefu Karlovi Lubomirskému a to podle projektu Tylmana de Gameren. Tehdy byla přebudována západní část zámku, zejména její interiéry, do nichž byla umístěna bohatá rodová obrazová galerie. Upravena byla i vnější fasáda západního křídla. Nárožní věže dostaly nové helmice. Modernizován byl také vnější fortifikační systém. Nová obranná linie se skládala z celkem sedmi bastionů rozličných tvarů - trojbokých, čtyřbokých i pětibokých. Toto opevnění však bylo více než kilometr dlouhé - jednalo se tedy o významnou pevnost, která však nikdy nebyla dostatečně vojensky vybavena a je proto štěstím (zejména pro zámek), že nikdy nebyla vyzkoušena válečnými událostmi a jediná střelba, která na valech zaduněla, byla o slavnostech. | |
| Tyto fortifikace byly bohužel likvidovány při terénních úpravách v první pol. 19. st. (údajně se dva bastiony dochovaly západně od zámku...?). Tehdy bylo také zrušeno předzámčí a jeho prostor byl začleněn do parku obklopujícího zámeckou stavbu. | |
| V okolí se nachází památky hlavně v kraji Šwietokrzyskie | |
|
|
|
 |
|
kraj Lubelskie |
zpět na mapu Polska |
kraj Malopolskie |
hrad-zámek ruina
hrad
