Polsko

Kraj  Podkarpackie - HRADY
OSSOLIN    
v místě středověkého hradu renesanční zámek rozebraný téměř do posledního kamene

znak okresu Sandomierski

znak podokresu Klimontow

Malé pozůstatky zámku se nacházejí na lesnatém a křovinatém výběžku, odděleném hlubokou roklí od okolní plošiny. Relikty budov doposud nebyly archeologicky zkoumány.
Ossolin byl ve středověku centrem panství jedné z hlavních větví rodu Toporczyků, kteří následně převzali jméno vsi a svého nového sídla do svého predikátu. Jistě již ve 14. st. tu Ossolińští (zmiňován Jan Ossoliński) měli opevněné sídlo, které bylo v dokumentech z 15. st. uváděno jako castrum a bylo již v této době zřejmě zděné. Jan Długosz jej ve své Liber Beneficiorum popisuje pouze jako „praedium militare" (rytířský statek), aniž tento pojem blíže vysvětluje. Za stavitele zděného hradu bývá badateli většinou (hypoteticky) uvažován Mikołaj Ossoliński, který zemřel r. 1459. Jiní se přiklánějí ke vzniku kamenného sídla až za Hieronima Ossolińského někdy v polovině 16. st., neboť on byl prvním z rodu, který dosáhl významnějšího postavení, majetku a dvorských úřadů. To je však asi vzhledem k charakteru opevněného staveniště omyl, těžko by navíc předchozí příslušníci rodu náležícího k vyšší šlechtě žili 200 let ve dřevěném dvoře.
Zbytky tohoto hradu se však nedochovaly, zanikl zřejmě již během renesanční přestavby. Nový zámek, proslulý v celém království pro svou nádheru a bohatou výzdobu, postavil podle projektu Wawrzyńca Senesa v letech 1633 až 1635 Jerzy Ossoliński, pozdější vévoda sandoměřský (1636 až 1638), královský kancléř (1643-50) a jeden z předních velmožů Wasovského polského královského dvora. V tomto zámku již r. 1633 hostil krále Vladislava IV. na křtinách svého vnuka. Ossolin byl v majetku jeho potomků a poté Denhoffů, Lubomirských a Potockých až do r. 1780, kdy se stal vlastnictvím Ledochowských. Konec existence zámku, který na rozdíl od jiných přežil i nájezdy Švédů, způsobil sám majitel, Antoni Filip Michal hrabě Ledochowski. Přes odpor své rodiny i přátel přikázal r. 1816 tou dobou již neobývaný a jako špýchar a sklad používaný zámek zbořit.
Po jeho vyhození do povětří byly ruiny rozebírány na stavební kámen a na opravy cest, zůstala stát pouze mohutná válcová věž (podle některých badatelů pozůstatek starého hradu), brána a most, které vydržely jako impozantní zříceniny až do II. sv. války. Od r. 1901 patřily pozemky Karským a Michal Karski zřídil po I. sv. válce v ruinách lihovar. R. 1944 však Němci při ústupu ruiny věže demolovali, aby se nemohla stát nepřátelskou pozorovatelnou.
Podrobné znalosti o podobě zámku tak jsou umožněny pouze díky četným ikonografickým pramenům (mj. akvarely Zygmunta Vogela a Jana Klauzmonta), znázorňujícím objekt na konci 18. st. či jeho ruiny v první pol. 19. st., podrobnému popisu rezidence z r. 1755 a také fotografiím ruin z počátku 20. st.

Zámek byl postaven z kamene či smíšeného zdiva na čtverhranném půdorysu. Tvořila jej čtyři trojpodlažní obytná křídla uzavírající vnitřní nádvoří. Hlavní obytné a reprezentační prostory se nacházely v 1. a 2. patře severního křídla. V jihozápadním nároží stála válcová věž (snad zbytek staršího gotického hradu), v jejímž interiéru se mimo jiné nacházela hradní kaple. Celá hmota zámku, věž i brána za mostem byly ukončeny atikou.
Zámek byl obehnán nízkou hradbou s opěráky, vedenou po okraji návrší. Vjezd do zámku umožňoval kamenný most se širokým obloukem přes rokli nahrazující příkop a brána za ním. Most a nevelké torzo zdiva brány jsou také jedinými zřetelnými zbytky objektu. Před roklí se nacházel hospodářský dvůr, hrazený, zřejmě i se zemním opevněním, rovněž však doložený pouze ikonograficky.
V okolí nalezneme klášter Koprzywnica, hrad a město Sandomierz, pevnost Kryźtopór  a hrad Miedzygorz

město a kostel Opatów

zpět na mapu kraje Swietokrzyskie

 hrad Podgrozie