Polsko

Kraj  Podkarpackie - HRADY
KRYŹTOPÓR  (Újazd) 
mohutná renesanční pevnost, jedno z největších polských šlechtických sídel

znak okresu Strzelce Opolskie

znak okresu Opatów

znak okresu Iwaniska

znak města Ujazd

Ruiny zámku Ujazd, zvaného též Krzyżtopór, jednoho z největších polských šlechtických zámeckých sídel, leží na okraji planiny na výběžku zvedajícím se nad vysušenými bažinami v nivě říčky Koprzywianky, asi 20 km na severozápad od Ossolina.
O zámku byla zpracována řada monografií. Studie o historii a stavebním vývoji zámku Krzyżtopór zahájil již na konci 19. st. S. Tomkowicz. V novějších dobách provedl stavební rozbor A. Gruszecki (1962, 1965). Hlavní monografickou práci provedla skupina badatelů z Krakovské Polytechniky pod vedením E. Dąbské-Śmiałowské. Archeologické práce prováděl v r. 1965 J.Kuczyński, v letech 1973 až 1980 v nich pokračovala krakovská pracovní skupina archeologů z Wawelu pod vedením A.Majewského. Historii objektu ve svých publikacích nejlépe zpracovala A. Lutostańská.
I přes množství studií a prací však není zcela přesně známo, kdy Krzysztof Ossoliński, pozdější vojvoda sandoměřský (1638 až 1645), zahájil stavbu své obří opevněné rezidence u vsi Ujazd, kterou obdržel od svého otce Zbigniewa Ossolińského r. 1619. Alespoň částečné využití obytných funkcí objektu je však poprvé doloženo již r. 1627, kdy zde Krzysztof Ossoliński prokazatelně pobývá a vydává listiny. Výstavba zámku, která pohltila na tehdejší dobu neslýchanou sumu cca 30 mil. zlotých, však byla pravděpodobně dokončena až r. 1644, o čemž svědčí nápisová deska umístěná na stěně paláce na vnitřním eliptickém nádvoří.
Většina badatelů předpokládá, že autorem projektu tohoto kolosu byl architekt italského původu Wawrzyniec Senes, ačkoliv pro to nejsou žádné konkrétní listinné doklady. Po smrti Krzysztofa Ossolińského r. 1645 rezidenci převzal jeho syn Krzysztof Baldwin, po jeho smrti r. 1650 pak Krzyżtopór nakrátko získali Denhoffové a po nich Kalinowští.
R. 1655 se však zámku zmocnili Švédové, kteří jej s krátkými přestávkami okupovali až do r. 1657. Z té doby pochází nejstarší plán objektu zpracovaný E.J.Dahlbergem a publikovaný r. 1696 v díle Samuela Pufendorfa. Několikrát tu prokazatelně pobýval i švédský král Karel Gustav. Zde se také Švédové 11.5. 1657 spojili s uherským vojskem Františka Rákocziho.
Vzhledem k obrovskému poškození švédskými kořistníky pak zámek nebyl dlouhá léta využíván. Teprve r. 1720 bylo v relativně nejzachovalejší části opraveno jedno z křídel, kde přebývali tehdejší majitelé Morsztynowé a po nich Pacové. Michal Jan Pac provedl další menší opravy některých budov a zpřístupnil a předal pravé křídlo zámku Barským konfederátům. V důsledku následujících válečných událostí však byly zničeny i další doposud zachovalé části zámku. Posledním jeho obyvatelem byl v letech 1782 až 1787 Stanisław Sołtyk. Další majitelé Krzyżtoporu už v zámku nikdy nebydleli a oprava či jen údržba gigantického objektu byla nad jejich ekonomické možnosti.

Zámek postavený z místního kamene tvoří jednotný komplex hlavních zámeckých křídel a obytných a hospodářských budov seskupených kolem dvou nádvoří, opevněný pětibokým bastionovým opevněním ve stylu novoitalské bastionové školy.
K této rezidenci přiléhala na severozápadní straně rozsáhlá hodnotně upravená zahrada, ležící až za fortifikačním systémem. Celá rezidence byla vybudována ve tvaru pravidelného pětiúhelníka o straně 74 m. Reprezentuje klasický typ „palazzo in fortezza", který se nachází např. v Podgorcích či Nowym Wiśniczi. Délka celého zámeckého objektu činí 120 m, šířka 95 m a plocha 9.300 m2.
Hlavní osu symetrie celé stavby tvořila vstupní brána, eliptické nádvoří a střední velký severozápadní bastion s osmibokou věží. Vnější opevnění zámku tvořil nasypaný zemní val ve tvaru pětiúhelníka s nárožními bastiony, zpevněný kamennou tarasní hradbou. Po vrcholku náspu vedla obranná linie se zděnou předprsní se střeleckými postaveními. Zámek dále obíhal suchý příkop, zčásti vysekaný ve skále.
Čtyři nárožní zděné bastiony byly zcela vyplněné zeminou, zatímco pátý severozápadní bastion, tzv. Vysoký rondel, stojící v hlavní ose zámku, obsahoval vnitřní kasematový systém, který byl přístupný klesající šíjí z vnitřního nádvoří. Typickým znakem tohoto bastionu byla jeho useknutá špice, což bylo způsobeno umístěním branky do zahrady přímo pod ní.
Vjezd do zámku umožňovala vysoká hranolová věžovitá brána s hodinami uprostřed jihovýchodní kurtiny. Po obou stranách mramorového portálu jsou reliéfy obrovského kříže a sekery - součásti erbu Ossolińských a také kryptogramu v názvu zámku. Za bránou se rozkládalo velké nádvoří lichoběžníkového tvaru.
Vlastní budovy jádra zámku, postavené na obdélném půdorysu, obsahovaly uvnitř eliptické nádvoří pohledově spojené s předním lichoběžníkovým dvorem. Do eliptického nádvoří se hlavní budova zámku otvírala třemi patry arkád. K hlavní zámecké budově po stranách přiléhaly nižší budovy, obsahující obytné prostory a kapli. Hlavní reprezentační prostory - velká jídelna, taneční sál, aj. - se nacházely v obdélném zadním křídle, situovaném v hlavní ose zámku, vybíhajícím k severozápadu a zakončeném osmibokou věží.
K palácové části přiléhala po obvodu jednopatrová boční křídla, kopírující pětiboký půdorys a uzavírající lichoběžníkové nádvoří. Na nárožích těchto křídel stávaly čtyři hranolové věže s centrálními komíny.
Architektonickou nádheru olbřímí rezidence Ossolińských samozřejmě doplňovala i nádhera vnitřního vybavení. Bohužel tato nádhera existovala asi jen o málo víc než 10 let. Dlužno poznamenat, že v téže době, kdy povstávaly paláce Krzyżtoporu, Krzysztofův mladší bratr Jerzy, královský kancléř, budoval a podobným přepychem vybavoval nedaleký Ossolin. Takže krzyżtoporská megalomanie nejspíš byla jen prostou bratrskou rivalitou. Však se také traduje pověst o podzemní chodbě vedoucí z Ujazdu až do Ossolina, což obnáší asi 14 kilometrů.
V okolí nalezneme Ossolin, Tudorów a Rembów

klášter Koprzywnica

zpět na mapu kraje Swietokrzyskie

 zámek Kurozweki