Středočeský kraj |
Okres Benešov - HRADY |
ČESKÝ ŠTERNBERK | |
20 km východním směrem od Benešova zachovalý hrad na protáhlém skalním hřebeni v údolí řeky Sázavy, patřící k nejstarším hradům u nás. |
|
erb pánů ze Šternberka |
|
|
|
|
|
|
|
Hrad byl založen počátkem 13. st. Zdeslavem z Divišova. Pojmenován byl německy dle rodového erbovního znamení, hvězdy. Poprvé je Zdeslav psán ze Šternberka až v r. 1242. Do té doby používal přídomku z Chlumce. Za své služby králi a za významnou pomoc při hájení Olomouce proti uherskému králi Bélovi IV. v r. 1253, byl odměněn pozemky na Moravě, kde také nechal vybudovat další hrad Šternberk. Od těchto dob patřili Štrenberkové k přední šlechtě jak v Čechách, tak na Moravě. R. 1315 zdědili Šternberkové po svých příbuzných ještě Benešov a hrad Konopiště. Od r. 1377 se polovina šternberského zboží stala královským lénem v držení Albrechta ze Šternberka. | |
Hrad byl založen na skalním hřebeni, na soutoku řeky Sázavy a místním potokem v jeho nejnižší části. Přístupová cesta vedla od západu, z údolí potoka. Na obou koncích hradní ostrožny byly vylámány příkopy, nad kterými byly postaveny věže. Dolní hranolová, menší a horní válcová, mohutnější. V takto vymezeném prostoru byly vybudovány vlastní budovy hradu, mezi nimiž nechyběla ani hradní kaple. |
|
V "poklidných" dějinách Šternberského panství nastaly zásadní změny až začátkem 15. st. Tehdejší majitel, Petr ze Šternberka patřil k zarytým odpůrcům husitského hnutí. Využil jakoukoli možnost k napadení a pronásledování stoupenců husitů. Tím se stal i nepřítelem husitů a ti mu zase škodili na jeho majetku. Tato nenávist dovedla Petra ze Šternberka až k jeho bitvě poslední. Padl v bitvě pod Vyšehradem r. 1420. Tím přešel majetek na vdovu Prechtu, rozenou z Kravař a jeho nezletilé syny. Prechta zřejmě rozeznala jaké nebezpečí hrozí ze strany husitů a proto se přihlásila i se svými poddanými k jejich programu (čtyři pražské artikuly). Tím se šternberský majetek dostal pod ochranu pražanů. |
|
R. 1439 "vymřela" zdejší rodová větev Šternberků po meči, prvorozeným synem Petra a Prechty Petrem. Český Šternberk získal Aleš Holický ze Šternberka z druhé rodové větve, který seděl na sousedním hradu Leštno (dnes Líšno). Konopiště bylo tehdy odděleno a získal jej Petrův bratr Zdeněk. |
|
Po smrti Aleše Holického zdědil hrad jeho nezletilý syn Petr Holický. Jako poručníka měl Zdeňka Konopiš´tského ze Šternberka. Ten z počátku patřil ke stoupencům krále Jiřího z Poděbrad, ale tento postoj postupně změnil až o 180 stupňů a stal se z něho jeden z vůdců Zelenohorské jednoty. V té době byl Český Šternberk osazen vojenskou posádkou. R. 1467 byly všechny hrady Zdeňkovy oblehnuty královským vojskem a postupně dobývány. Tento osud postihl i Český Šternberk. Pobořený hrad získal za zásluhy při obléhání Burian Trčka z Lípy. Než byl hrad r. 1479 vrácen Šternberkům, patřilo zdejší panství ještě na čas Čeňkovi z Kunštátu. Nástupce krále Jiřího Vladislav II. Jegelonský pak zrušil manský závazek z r. 1377 (1490). | |
Po těchto zkušenostech bylo přistoupeno přestavbě hradního areálu. Volný prostor okolo hradních budov byl ještě více zastavěn. Přístup do hradu byl změněn a zabezpečen předsunutou branou umístěnou směrem dolů, pod západní svah. Byla vybudována další bašta, která střežila vstup do druhé brány. Byly postaveny další prvky k posílení obrany předhradí a silná štítová zeď. Další věž byla postavena na jižní straně, na samostatné skále oddělené od okolí vylámanými příkopy. | |
Zcela ojedinělou stavbou byla bašta postavené ještě dále na jih, cca 200 m od hradu směrem k vrcholu kopce "Vražda". Jednalo se o samostatnou opevněnou základnu s vlastními hlubokými příkopy a hradbou. Obranné patro bylo přístupné točitým schodištěm. Přístupy ke střílnám byly řešeny chodbami v tloušťce zdiva. Přízemí obsahovalo prostor přístupný otvorem v patře, zřejmě jako skladiště zásob, v pozdějších dobách jako vězení. | |
Stavebníkem těchto úprav byl Petr Holický, který dlel stále na sousedním hradu Léštno (dnes Líšno). Po jeho smrti v r. 1514 vše dokončil jeho syn Jan Holický ze Šternberka. Český Šternberk se znovu stal centrem rozsáhlého panství, které tvořilo ještě hrad Leštno a několik tvrzí v okolí, 3 poplužními dvory, 2 městečka, 12 vsí a díly v dalších okolních vsích. Po smrti Jana Holického (†1566) si majetek rozdělili jeho dva synové, Václav a Otakar. Václav získal Č. Šternberk a Otakar Leštno. | |
Doba po r. 1620 znamenala pro zdejší kraj opět utrpení a pokles prosperity, i když ne tak jako jinde, protože tehdejší majitel, nezletilý Václav Jiří Holický ze Šternberka, patřil k vítězné císařské straně. Z počátku vše zde probíhalo v poklidu, ale po vypuknutí lidového povstání v r. 1626 na Čáslavsku, které se rychle rozšířilo i do zdejšího kraje, byl hrad povstalci r. 1627 vydrancován. Tím se kraji přestaly vyhýbat vojenské události. Po švédském vpádu r. 1648 byl hrad Švédy neúspěšně obléhán. A tak si svou zlost vybíjeli na okolním lidu a vsích. Ještě dlouho po skončení války byl zdejší kraj velmi chudý a řídce osídlen. |
|
V r. 1670 byl Václav Jiří Holický povýšen do stavu říšských hrabat. Protože musel splňovat společenské předpoklady pro tento titul, přistoupil k nákladné barokní přestavbě hradu. Jednalo se však více méně o úpravy interiérů. Holičští ze Šternberka vymřeli po meči Janem Václavem r. 1712. | |
Majetek tak přešel na ženskou linii rodu a tím pádem se zde stal pánem Jan Maximilián z Götzenu, který si vzal dceru Jana Václava Annu Marii. | |
Za tohoto majitele byly provedeny další stavební úpravy okolí hradu, jako park na protilehlém břehu řeky, nebo stavba "nového zámku" v prostoru dolního nádvoří pro správní úředníky a velká terasa pod ním v místech starého opevnění. | |
Po smrti Jana a Anny se stala dědičkou panství Marie Barbora z Götzenu, provdaná za Františka Antonína z Reggendorfu. Díky nákladnému životu rodiny majitele a ke špatnému systému hospodaření, došlo k úpadku panství, který vyvrcholil dražbou v r. 1756. Majetek koupil hrabě Michal Čejka z Olbramovic. V té době zde žilo cca 3000 poddaných. |
|
Michal Čejka z Olbramovic úpadek zastavil a dokonce začal časem i prosperovat. V této době došlo pouze k drobným stavebním úpravám jak vlastního hradu, tak okolního terénu. Zámecká zahrada byla přeměněna na francouzskou zahradu a vyzdobena sochami. | |
Nový majitel koupil hrad až v r. 1795. Byl jím JUDr. Ferdinand Hirsch ze Šternfeldu, zemský advokát. Tento majitel prováděl další stavební úpravy, které měli spíše destrukční charakter. Naštěstí neměl dostatek finančních prostředků, takže se nakonec jednalo jen o drobnosti, které hradní budovy výrazně nezměnily. V držení rodiny Hirschů zůstal hrad až do r. 1841, kdy tehdejší majitel Adolf Somsich prodal vše opět rodině Šternberků, jmenovitě Zdeňkovi ze Šternberka. |
|
Šternberkům zůstal hrad až do r. 1949, kdy byl jejich majetek znárodněn. Správu nad hradem převzal Krajský úřad památkové péče a ochrany přírody. Stavebně zde byly prováděny změny jen výjimečně, spíše se týkaly zajišťovacích údržbových prací, nebo oprav po požáru v r. 1951. Bylo zde zřízeno muzeum a expozice spojená s historií hradu a panství. V přízemí dolního "nového zámku" byla zřízena v 60. letech vinárna. |
|
Vsoučasnosti je hrad opět navrácen původnímu majiteli, který musí napravovat škody napáchané socialistickými myšlenkami a místy neodbornými zásahy tehdejších správců. Veřejnosti je hrad přístupný pouze v určenou dobu a prostorách. Zde můžou návštěvníci zhlédnout interiéry různých slohů od renesance, přes baroko až po empír, nebo rozsáhlou sbírku mědirytin z doby 30-ti leté války, rodové portréty Šternberků, nádobí, stříbrné miniatury, kachlová kamna, lovecké zbraně a další. Horní pevnostní bašta, která léta sloužila trampům a příležitostným návštěvníkům jako ubytovna, je veřejnosti nepřístupná. Panu hraběti Zdeňku Šternberkovi byl rodový majetek navrácen v restituci v r. 1992. Majitel zde trvale žije. |
|
V hradní skále je prý ukrytý poklad. Vždy na Velký pátek skála pukne a do Sázavy se sypou zlaté dukáty....pravdou je, že se občas v řece dají nalézt zlaté šupinky. |
|
Další na www.hradceskysternberk.cz |
|
V okolí se nachází hrady Pirkenštejn (Rataje nad Sázavou), Talmberk, nebo tvrze Losiny a Čestín |
|