Missingdorf

MISSINGDORF

rodové sídlo významného a starobylého rodu

Vznik obce je neznámý. V nejstarších pramenech je zapsán jako Mizzindorf (1156 a 1192), Mizzingdorf (1207 a 1282) nebo Mizzingedorf (1283), ale i Missingendorf (1280, 1350) tu a tam také Missendorf. Název pochází od šlechtického rodu který zde v minulosti sídlil a je doložitelný u uherských hrabat Mizze.

Prvním z doložených vlastníků tohoto rodu je Jindřich von Mizzendorf, který je uvedený na listině hrabat Chunrada a Jindřicha von Playen a Hardegg (1156 a 1192). Zemřel pravděpodobně v r. 1207. Jindřichovi potomci vlastnili majetek také v Sieveringu, Vídni, Rassingdorfu, Nonnersdorfu, Heiligenbergu, Neusiedelu, Grafensulzu, Breitensee, Guggingu, Dobře, Rottensteinu, Naglernu, Goggendorfu a desátky v dalších různých obcích, mezi tím také v Kainreithu.

V r. 1280 je Jindřich III. von Missingdorf uvedený mezi svědky kláštera v Geras na listině o horním právu u Rafingu, kde mimo jiné vlastnily toto právo i jiné kláštery, např. klášter ve Zwettelu. Jindřich je uvedený také na jiných listinách datovaných 25. ledna 1282 a 25. prosince 1287. Další zpráva se týká prodeje nějakého lesa u Pulkau Alberu von Hohenstein (1292). Poslední zprávy o tomto příslušníku rodu von Missingdorf je z r. 1293.

Dalším z rodu byl Michal von Missingdorf, který se svou manželkou Margaretou vegetoval povětšinou ve Vídni, kde prodávají dne 20.9. 1369 její dům na Raifstrasse. Dne 15.10. 1379 prodávají dům v Himmelpfortgasse, dne 26.3.1380 dům v Krugerstrasse a dne 21.1. 1381 dům v Johannesgasse. Další člen rodu, Seybot von Missingdorf, prodává dne 28.5. 1372 ve Vídni svůj dům na prasečím trhu za 70 hřiven feniků vévodskému komorníku Janu von Suefner, který kupuje od Anežky von Missingdorf tři léna v Missingdorfu. Rod se zřejmě orientoval na kšeftování s nemovitostmi a jak bychom dnes řekli, vlastnili realitní kancelář.

Naopak rytíř Oldřich von Missingdorf se zase zřekl dne 11.10. 1390 nároků na statky v Hetzmannsdorfu u Hollabrunnu ve prospěch Mikuláše Floyhta von Starrein a bratrů Jiřího a Oty z Pultendorfu.

Jan von Missingdorf, od r. 1399 vedle Stephana von Missingdorf jako strýc uváděný, dal do zástavy 25.4. 1403 Vídeňákovi Schottenstifu třetinu desátek v Missingdorfu a Rafingu. Ten nechal za úplatu tento závazek obratem Janu Ameiseru a Stephanu von Alanzpeckh.

Štěpán II. von Missingdorf byl od r. 1406 uváděn jako purkrabí na Maissau a od r. 1415 zase Petr. R. 1434 sjednal rytíř von Missingdorf s vídeňským opatstvím výroční trh v Missingdorfu platný také pro Dallein a Purgstall.

Když r. 1451 v Mailbergu rokovaly dolnorakouské stavy, je na seznamu účastníků uvedený také Wolfgang z Missingdorf, který je od r. 1459 také psán jako seděním na Therasburgu. V tomto roce půjčuje pán na Missingdorfu, Steinabrunnu a Therasburgu 400 hřiven (zřejmě stříbra) Sigmundu von Stockharner a také je zaznamenána stížnost a prosba tohoto Wolfganga u českého krále Jiřího z Poděbrad za propuštění několika jeho poddaných z Rosenhartsu, kteří byli zajati v Glazu u Vídně. V letech 1458 a 1459 bylo Dolní Rakousko sužováno neustálými vojenskými vpády české a moravské strany. Tehdy je Wolfgang von Missingdorf kronikářem uváděn jako:“...ten v neustálém boji s Čechami a Moravou".

Zřejmě také proto jsou v Missingdorfu jako majitelé v r. 1466 uváděni Oldřich von Alanzpeckh, později jeho syn Stephan von Alanzpeckh a Anna Kadauerin. V r. 1470 se stává majitelem panství Bedřich Krafft, mimo jiné také nazýván pán na Missingdorfu.

Panství se pak opět vrací do rukou rodu von Missingdorfer, protože r. 1473 uzavírá Vilém von Missingdorfer a na hradě Dobra s pány z Pernštejna, kteří předtím vydrancovali Waldviertel, na Therasburgu mír.

Jan II., poslední z rodu von Missingdorfer umírá v r. 1513. Majetek přechází na jeho sestru Martu, provdanou za příslušníka rodu von Volkhra, pozdější barony a hrabata von Volkhra, Greilenstein a Dohna. Nejvýznamnějším členem tohoto rodu byl Jiří Ondřej von Volkhra, hrabě von Greilenstein, baron von Steinabrunn a Streitdorf a pán na Missingdorfu. Byl ve funkci císařského číšníka a vrchního sokolníka. Zemřel dne 6.4. 1711.

V 17. st. nastává období častých změn majitelů a nájemců. Mezi jinými lze uvést Jana Linsmayera (1601), Dr. Jan von Greifenberg (1602), v r. 1603 pobírá příjmy z Missingdorfu Jan Stockhorner na Starreinu. Následují pak Sebastian Lindeck na Missingdorfu nebo Jan Ehrenreich von Oppel, nebo Bedřich Mathias Wolzogen (1649), který dokonce studoval na univerzitě v Sieně.

V r. 1669 kupuje Missingdorf Jiří Julius von Gilleis v jehož rodu pak panství zůstává až do r. 1827. V jeho vlastnictví byl také Therasburg a Kattau. V době hrozícího tureckého vpádu sloužil hrad jako útočiště pro okolní obyvatelstvo (1683). Teto rod panství na konci svého vlastnictví však zadlužil a tak je v letech 1827 až 1832 spravováno administrativně státní správou.

V tomto stavu kupuje panství Missingdorf rytíř Josef von Hampel a o 5 let později jej prodává bez Therasburgu rytíři Josefu von Neuhaus. ten si volí za své sídlo Kattau a Missingdorf je ponížen na pouhý zemědělský dvůr, kde zůstal pouze úřad hlavního fořta.

K 1. lednu 1928 dědí tento hospodářský statek Missingdorfu Richard baron von Seymüller tehdy náleželo ke statku 600 ha lesů a 100 ha zemědělských pozemků. Později získává toto zboží (1932) Baar von Barenfels a po něm jeho švagrová Johana baronka von Risenfels, kterou následuje Dr. Rudolf Schinko. Od jeho dědiců získávají zbytek panství v r. 1965 Christof a Alžbětách Schneider. Ti zemědělské pozemky a část lesů prodávají místním zemědělcům (více jak 44 ha) a ruší patronátní právo ke kostelu v Kattau.

V r. 1938 přišel Missingdorf, do té doby samostatný, pod spádovou obec Kattau. Po II. sv. válce v r. 1945 se stal opět samostatný. Dne 1.1.1972 došlo na dobrovolně bázi ke spojení s obcí Sigmundsherberg.

Centrem tehdejšího panství byl goticko románský hrad, na přelomu 16 a 17. st. přestavěný na vodní zámek. Na rytině G. M. Vischera z r. 1672 se jedná o čtverhranný, dvoupatrový objekt s arkýři a třemi věžemi, obkroužený jedním vodním příkopem, jehož zbytky jsou patrné dodnes.

Ze třech uvedených věží se dochovala pouze jedna, v jádru z 12. st., čtverhranná věž, v jejíchž prostorách je umístěna dnes kaple z r. 1405 s křížovou klenbou. Původní hospodářské zázemí hradu (předhradí), se nacházelo částečně v dnešním západním křídle zámku. K zámku náležel také rodinný pivovar, hostinec a ovocná zahrada. Z architektonických prvků minulých dob se dochovaly mohutné základové kameny původního hradu, některá kamenná ostění, armovaná nároží, sklepení a přízemní klenby, jako třeba bývalá myslivna nebo bývalý hradní palác.

V okolí se nachází hrad Therasburg a další v okrese Weinvierteil


hrad Mahrersdorf	zpět na mapu okresu Waldvierteil	hrad Oberhöflein