Vlašim

*VLAŠIM*
zámek v místě zaniklého hradu

Město Vlašim se rozkládá v české části Českomoravské vysočiny, uprostřed kotliny protékané řekou Blanicí, v části, které se říká Podblanicko. Nejznámější horou v okolí je Velký Blaník, který byl osídlen již v dávné minulosti. Podblanicko je také jedním z míst kde byl ze skály vylomen jeden ze základních kamenů pro stavbu Národního divadla. Jméno Vlašim je odvozeno od jména rodu Vlastislaviců, jenž tuto krajinu kdysi kolonizovali. Vlašim tvoří přes 12 000 zde žijících lidí. V r. 1994 získalo město vlastní prapor.

Z Vlašimi pochází např. Jan Očko - arcibiskup pražský a zpovědník císaře Karla IV., Jan Jeník z Bratřic - důstojník rakouské armády, který sepsal dílo Bohemica sbírka příběhů a památných věcí království českého se týkajících (18 svazků), Dr. Servác Heller - novinář a zakladatel spolku Slávie, Ferdinand Heller - zakladatel pěveckého spolku Hlahol, Anna Roškotová - malířka, Kamil Roškot - architekt dle jehož návrhů bylo postaveno divadlo v Ústí nad Orl. a hrobka v chrámu sv. Víta v Praze, Jan Pláteník - zakladatel 1. České záložny.

znak města Vlašim (AKZP - Aleš Klenovský z Pletení)	současná pečeť města	*stará pečeť města*



Vlašim je poprvé zmiňována až r. 1318, kdy zdejší území spravoval a vlastnil Hynek z Vlašimi, příslušník rodu Vlastislaviců (Jankovští - podrobnosti o tomto šlechtickém rodu na na www.jankovsky.net ). Zřejmě již v této době zde stálo opevněné panské sídlo, které se bylo postupně přestavěno na hrad. Od r. 1363 je zdejší zboží v majetku významného rodu pánů z Vlašimi a z Jenštejna (Praha východ).



erby Jankovských z Jankova

Prvním známým příslušníkem je uváděn Michálek z Vlašimi (příbuzný rod Jankovských), který vykonával funkci purkrabího na Svojanově (†1367). Mezi významné příslušníky tohoto rodu patřil Jan Očko z Vlašimi (bratr Michálka), který byl osobním rádcem a zpovědníkem Karla IV. a druhý arcibiskup pražský. Zemřel v r. 1380. Jeho nástupcem v církevních funkcích byl jeho synovec Jan z Jenštejna, který byl opatrovníkem svých bratranců Pavla, Václava a Jana z Vlašimi. posledně jmenovaný prodal hrad v r. 1414 Jankovi z Chotěmic.

Jan Chotěmický sice připojil svou pečeť ke stížnému dopisu české šlechty proti upálení Jana Husa v Kostnici v r. 1415, ale v pozdější době patřil k nepřátelům husitského hnutí. Možná i díky tomu dostal od císaře Zikmunda sousední Louňovické panství. Protože náležel k odpůrcům "kalicha", nevyhnul se jeho majetek pozornosti táboritů a ti se Vlašimského hradu v r. 1424 zmocnili. Jejich hejtmanem byl paradoxně Janův příbuzný Tůma z Chotěmic. Po vyvrácení husitského hnutí byl hrad navrácen původnímu majiteli, který r. 1442 prodal zdejší zboží Trčkům z Lípy.

erb Trčků z Lípy
O podobě hradu z této doby se mnoho neví. Hrad stál na výšině nad pravým břehem řeky Blanice. Pravděpodobně se jednalo o jednoduchou begrfritovou dispozici (palác s válcovou věží v nároží), která byla postupně rozšiřována. Opevnění, kromě již zmiňované věže zajišťovala obvodová hradba, zesílená otevřenými baštami, dále ve skalách vylámané příkopy a před nimi vyhozené valy, na vrcholech zakončené palisádou nebo "Polským plotem". Přístup od předhradí byl přes příkop po padacím mostě, který byl ukotven v masivní bráně.

Mikuláš Trčka z Lípy sehrál důležitou roli v poválečných jednáních mezi "husity" a "katolickými" pány. Mnohé politické schůzky se odehrávaly právě na Vlašimském hradě. Po zvolení Jiřího z Poděbrad za českého krále, byl jeho věrným stoupencem. Tento postoj byl zachován i u syna Mikuláše. Trčkové seděli na Vlašimi až do r. 1546, kdy bratři Burian a Ferdinand prodali hrad a městečko Markvartu Stránovskému ze Sovojovic.

Markvart Stránovský však již o čtyři roky později prodal Vlašim Gabrielovi Klenovskému z Pletení. Po jeho smrti (†1563) zdědil majetek nejstarší ze synů Aleš (z této doby pochází i současný znak města). Protože však pro neustálé Alešovy dluhy hrozila ztráta rodového majetku, bylo domluveno mezi bratry Alešem a Janem (1578), že byl majetek rozdělen na polovinu (například hrad na polovinu a přístupový most a brána byla společná). Po tomto rozdělení ještě téhož roku prodal Aleš svůj díl manželce Johance z Kralovic. Díky tomu se tato část dostala k jejímu bratrovi Vilému Ostrovcovi z Kralovic. Ten pak přikoupil r. 1588 i druhou polovinu Janovu. Tím došlo k opětnému spojení panství. Po jeho smrti (†1592) převzal panství nejstarší z jeho synů Jan Osrovec a ten pak vyplatil i zbytek své rodiny od nároků na vlašimský majetek.

Z této doby se zachoval částečný popis hradu (1598), který odpovídá přibližně stejné podobě, jak již bylo popsáno výše. Opevnění však bylo zvýšeno a doplněno o další tři věže. Příkopy a valy byly ve velmi zanedbaném stavu. Proto byly za Viléma Ostrovce obnoveny. Větší stavební úpravy prováděl také nástupce Jan Ostrovec, ale ty se týkaly hlavně vnitřních prostor samotného hradu, I když je možné, za něho bylo založeno i nové západní křídlo hradu.

Jan Ostrovec jedním z organizátorů stavovského povstání a proto po jeho potlačení byl zatčen a jen díky nějaké náhodě nebyl sťat na Staroměstkém náměstí, ale "pouze" na několik let uvězněn. Jeho veškerý majetek mu byl však konfiskován.

Tento konfiskát získal v r. 1622 fanatický protireformátor Bedřich z Talmberka, za jehož panování ve zdejším kraji došlo k velkému povstání poddaných (1626), které bylo tvrdě potlačeno vojskem až o rok později na Neštětické hoře u *Neveklova* (zde je také umístěna pamětní deska na vrcholové rozhledně). Talmberkům patřilo zdejší panství až do r. 1655. Tehdy od Františka Kryštofa z Talmberka koupila panství kněžna Božena z Porcie, rozená Kavková z Říčan. Tím bylo započato období častých změn majitelů.

Za Talmberků došlo k dalším stavebním úpravám. Bylo dostavěno západní křídlo hradu, rozšířen původní gotický palác a postaveno "nové" stavení, kde byla kaple, několik obytných prostor a dvě jídelny, atd. Z původního opevnění se zachovaly pouze brány, několik bašt, příkopy, valy zdí ohrazené.

Postupem času Vlašim přešla dědickou posloupností na Trautsony (1715) a po nich na Ausperky (1744). V majetku posledně jmenovaných byla Vlašim až do r. 1945, kdy byl majetek zabaven státem.

erb rodu Ausperků
Za Ausperků došlo k největší proměně hradu v "moderní" zámek (podobně byl upraven také hrad Žleby u Čáslavy). Bylo postaveno jižní křídlo, ve staré věži byla zřízena nová kaple, odstraněno skoro veškeré opevnění, valy rozvezeny a příkopy zasypány. Velké stavební úpravy byly provedeny samozřejmě v interiérech. V 80. letech 18. st. byl založen v sousedství "hradu" největší anglický park ve střední Evropě (78 ha), v kterém byly postaveny další drobné stavby odpočinkového typu, o jejichž charakteru vypovídají jejich názvy, jako Čínský pavilón, Mešita, Starý hrad, Amorův chrám, Kulečník, Ptačinec atd. Na přístupových cestách do parku a zámku, byly postaveny nové neogotické brány, které mimo jiné sloužily k obytným účelům.

V současnosti prostory zámku slouží jako, muzeum (vlastivědné a expozice vývoje sportovního a loveckého střelectví) a galerie. V prostorách jedné ze vstupních bran je zařízený malířský atelier a po dohodě s majitelem je i veřejnosti přístupný. Z parkových budov se zachovaly jen Starý hrad a Čínský pavilón.

Více na www.mesto-vlasim.cz

V okolí se nachází tvrze v Domašíně, Chotýšanech, Jemništi, Popovicích. Jižním směrem pak Malý a Velký Blaník s rozhlednou, pod nimi bývalá tvrz (dnes zámek) v Louňovicích pod Blaníkem (je zde i románský kostel) a zaniklý hrad Blaník. Severně od Vlašimi leží hrad Český Šternberk na řece Sázavě a východním směrem vodní nádřž Želivka (Švihov).

hrad Týnec nad Sázavou	zpět okres Benešov	hrad Vrchotovy Janovice